MEZI nejnaléhavějšími^[2] pastýřskými povinnostmi našeho úřadu je v neposlední řadě ta, abychom s pomoci Boží dovedli k žádoucímu konci všechny záležitosti, které svatý Tridentský koncil^[3] vyhradil apoštolskému stolci.

1. I když koncilní otcové, věnovali maximální pozornost a nejsoustředěnější úvahy breviáři^[4], byli zastaveni nedostatkem času a proto moudře rozhodli obrátit se s touto otázkou k pravomoci a posouzení římského papeže.
2. V breviáři jsou však dvě základní části: jedna obsahuje modlitby a hymny vhodné pro zpěv o svátcích i v dny pracovní, druhá se pak týká ročního cyklu Velikonoc a ostatních svátků, které závisí na měření pohybu Slunce a Měsíce.
3. Úpravu první části provedl a dokončil^[5] náš předchůdce, Pius V.^[6], blahé paměti.
4. O úpravu druhé části, která vyžaduje změny v kalendáři, se častokrát a dlouhou dobu pokoušeli naši předchůdci, římští papežové. Až doposud se to však nepodařilo, protože různé úpravy a změny stávajícího kalendáře, navrhované astronomy, by kromě rozsáhlých a velmi spletitých obtíží, jaké podobné reformy vždy doprovázejí, jednak nebyly trvalé, ale především by neumožňovaly udržet nedotčeny prastaré církevní obřady, což bylo naším prvním zájmem v celé té věci.
5. Zatímco nám tedy bylo toto dílo svěřeno, dostalo se nám nezaslouženého pokynu Božího. Náš drahý syn^[7] Antonio Lilio, profesor vědy a lékařství, nám přinesl knihu, kterou napsal jeho bratr Luigi^[8]. Tento v ní ukazoval, že s použitím nového systému epakt^[9], který vytvořil, a nového vzorce pro výpočet Zlatého čísla^[10], který postihuje celý sluneční rok, chyba kalendáře mizí a je možné provést pravidelné výpočty, trvalé pak po všechny příští generace. Tím způsobem byl schopen předvést a vysvětlit, z jakých důvodů sám kalendář již nikdy nebude potřebovat žádné další změny. Onen nový plán úpravy kalendáře, shrnutý a sepsaný v malé knize^[11], jsme zaslali předním křesťanským knížatům a slavným univerzitám proto, aby tato práce, která jest věcí všech, byla také za účasti a rady všech provedena. Pro ty, kteří podle našeho upřímného doufání vyjádřili souhlas s naší snahou, jsme za účelem reformy kalendáře uspořádali ve Svatém městě shromáždění a k němu přizvali muže v tomto oboru nejzkušenější a nejpoučenější, které jsme už dlouho předtím vybrali v hlavních zemích křesťanského světa. Tito věnovali mnoho času a pozornosti, když při noční práci spolu prodiskutovali cykly, jež nasbírali kde to jen bylo možné, staré stejně tak jako nové, a následně pečlivě zvážili všechny úvahy a názory vzdělaných mužů, kteří se tímto předmětem zabývali. Na základě toho vybrali a upřednostnili tento cyklus epakt, k němuž přidali elementy, které se, po důkladném prozkoumání, jevily nezbytné pro realizaci dokonalého kalendáře.
6. Každý si při studiu těchto věci musí všimnout, že k tomu, aby se určil ideální čas k oslavě Velikonoc stanovený dřívějšími římskými papeži, především Piem I.^[12]a Viktorem I.^[13][14], a dále pak otci z různých koncilů zvláště pak těmi z velkého koncilu v Nikaji^[15], je nutné vzít v potaz tři základní body. Zaprvé, přesné datum jarní rovnodennosti, pak přesné datum čtrnáctého dne velikonočního měsíce^[16], který nastane v tentýž den nebo v den nejblíže následující jarní rovnodennosti, a konečně první neděli, která následuje po tomto čtrnáctém dni velikonočního měsíce. Proto jsme se postarali o to, aby se den jarní rovnodennosti vrátil nazpět, ke svému původnímu datu, od nějž se od koncilu v Nikaji odchýlil zhruba o deset dnů, stejně tak jako o to, aby dostal své původní místo čtrnáctý den Měsíce, který je již posunut o více jak čtyři dny^[17], ale i o to, aby byl položen základ metodickému a racionálnímu systému, který by do budoucnosti zajistil, aby se den jarní rovnodennosti a čtrnáctý den Měsíce neposouval ze svého pevně určeného místa.
7. Aby se tedy jarní rovnodennost, ustanovená koncilními otci v Nikaji na 21. březen^[18], do tohoto data vrátila, nařizujeme a přikazujeme, aby bylo z října roku 1582 odstraněno deset dní, a to od 5. října^[19]do 14. října^[20] včetně. Den, který bude následovat po 4. říjnu^[21], kdy se tradičně slaví svátek sv. Františka z Assisi^[22], budiž 15. říjnem^[23] a onoho dne nechť je slaven svátek mučedníků sv. Diviše^[24], Rustika^[25], a Eleutheria^[26], stejně tak jako památka sv. Marka^[27]papeže a vyznavače, a mučedníků sv. Sergia, Bakcha, Marcella a Apuleia^[28]. Následujícího dne, 16. října^[29], svátek sv. Kalixta^[30], papeže a mučedníka. Pak budou 17. října^[31] oficium^[32] a mše osmnácté neděle po svatodušních svátcích; nedělní písmeno^[33] přejde z "G" na "C". Nakonec nastane 18. října^[34]svátek sv. Lukáše evangelisty^[35], po němž pak budou následovat jeden po druhém svátky tak, jak jsou popsány v kalendáři.
8. Aby však pro toto desetidenní zkrácení nedošlo k poškození těch, kdo jsou povinováni měsíčními či ročními splátkami, bude na soudcích, aby z toho vzniklé nejasnosti a spory řešili tak, že oněch deset odečtených dnů přičtou k délce splatnosti.
9. Dále, aby se jarní rovnodennost neodchýlila od 21. března^[36], ustanovujeme každý čtvrtý rok přestupným (jak je zvykem), s výjimkou celých staletí^[37], které až dosud přestupné byly. Přejeme si, aby rok 1600 ještě přestupným zůstal, ale další následující celá staletí už přestupné roky mít nebudou, jen každé celé čtvrté století. První tři celá staletí tedy přestupná nebudou a teprve čtvrté století přestupné bude, takže roky 1700, 1800 a 1900 přestupné nebudou. Avšak rok 2000, tak jak jest zvykem, bude mít vložen přestupný den, únor bude tedy mít 29 dní a totéž pravidlo vkládání celého přestupného století bude platit pravidelně každé čtvrté století.
10. A dále pak, aby byl čtrnáctý den velikonočního měsíce určen přesně a aby bylo pro potřeby věřících určeno stejně přesně stáří Měsíce v souladu s pradávnými zvyky církve, patrnými každého dne při čtení martyrologia^[38], nařizujeme, že od okamžiku, kdy bude z kalendáře vyjmuto Zlaté číslo, bude toto nahrazeno cyklem epakt, který, díky naprosto přesným pravidlům, zmíněným výše v souvislosti se Zlatým číslem, způsobí, že novoluní a čtrnáctý den velikonočního měsíce vždy zůstanou na svém místě. Toto jest vidět jasně ve vysvětlivkách, kde jsou také uvedeny velikonoční tabulky v souladu s pradávnými zvyky církve. To dohromady umožní najít mnohem jistěji a snáze datum posvátných Velikonoc.
11. A konečně, částečně kvůli oněm deseti dnům vyjmutým z října roku 1582 (který nechť je zván Rokem reformy) a z části kvůli oněm třem dnům, které už nebudou vkládány po každých čtyřech stech letech, bude nutné zrušit osmadvacetiletý cyklus nedělních písmen^[39], používaný doposud v římské církvi. Přejeme si jej nahradit tím osmadvacetiletým cyklem, jak jej upravil zmíněný Lilio, podle nových pravidel vkládání přestupných let, právě tak jako pro celý sluneční rok, takže nedělní písmeno může být určeno stejně snadno, jako před začátkem užívání slunečního cyklu, jak je objasněno v příslušném církevním rozhodnutí.
12. My pak, na základě toho, co je tradičně vlastním právem papeže, tímto dekretem schvalujeme kalendář, opravený a zdokonalený díky nevýslovné dobrotě, kterou Bůh projevuje své církvi, a nařizujeme, aby byl vytištěn v Římě spolu s martyrologiem.
13. Aby tyto příkazy byly všude vyplněny v plném rozsahu bez omylů a chyb, zakazujeme všem tiskařům, věnujícím se tisku svatých knih, kteří ať už přímo či zprostředkovaně podléhají naší jurisdikci a jurisdikci svaté církve římské, míti tu drzost či troufalost vytisknout nebo vydat bez našeho souhlasu kalendář či martyrologium, ať už každé zvlášť či obé společně, nebo z nich jakýmkoliv jiným způsobem čerpat zisk a to pod trestem ztráty všech obchodních smluv a pokuty sta zlatých dukátů zaplacených apoštolskému stolci. Co se týče všech ostatních, kteří jsou nám stejně poddáni, udělujeme jim tentýž zákaz, pod trestem exkomunikace latae sententiae^[40] a pod hrozbou dalších postihů dle našeho uvážení.
14. Tím tedy odstraňujeme a s konečnou platností rušíme starý kalendář a přejeme si, aby všichni patriarchové, primasové, arcibiskupové, biskupové, opati a ostatní církevní představení uvedli při čtení svatých textů a celebrování svátků ve svých církvích, mužských i ženských klášterech, řeholních a rytířských řádech nebo diecézích, stejně tak jako ostatní kněží a duchovní, světští i řádoví, obého pohlaví, i všichni vojáci a křesťané, aby tedy uvedli v platnost a používali jedině tento nový kalendář, jemuž bylo přizpůsobeno martyrologium a který začne platit po vynechání deseti dnů v říjnu 1582. Co se týče těch, kteří žijí v oblastech natolik vzdálených, že je náš dopis nedostihne včas, mají naše svolení provést takovou změnu v měsíci říjnu roku bezprostředně následujícím, tedy roku 1583, nebo dalším, tak brzo, jakmile dostanou tento dopis, a to způsobem, jaký jsme zmínili výše a jak bude dopodrobna vysvětleno v kalendáři Roku reformy.
15. Navíc pak v rozsahu a podmínek pravomoci, která nám byla Bohem svěřena, vyzýváme a žádáme našeho nejdražšího syna v Kristu, Rudolfa^[41], osvíceného krále římského zvoleného za císaře, stejně tak jako ostatní krále a knížata i republiky. Doporučujeme jim, jednak proto, že nás sami žádali, abychom dokončili toto slavné dílo, a pak také, a to zvláště, aby byl vnesen řád a soulad při svěcení svátků mezi křesťanské národy, aby přijali nový kalendář za svůj a měli o něj péči, aby ho všichni jejich poddaní také převzali s úctou a svědomitě se mu přizpůsobili.
16. Jelikož však bude obtížné dopravit tento dopis do všech zemí křesťanského světa, přikazujeme, aby byl uveden ve veřejnou známost a vyvěšen na branách baziliky knížete apoštolů^[42], na bráně apoštolského kancléřství stejně tak jako na vstupu do Campo di Fiori^[43]. Aby pak všichni lidé ve všech zemích měli naprostou víru, mají být kopie tohoto dopisu, i tištěné, doplněné kalendářem a martyrologiem, jak již bylo zmíněno, označeny vlastnoručním podpisem a notářsky ověřenou pečetí veřejného a ověřeného úředníka církve, čímž bude dokonale zaručena pravost kopie zmiňovaného originálního dopisu.
17. Žádný z lidí tedy nemá právo porušit tento náš list s nařízeními a příkazy^[44], ustanovením^[45], přáním^[46], schválením^[47], zákazem^[48], zrušením a odstraněním^[49], nabádáním a žádostí^[50], ani se mu opovážlivě postavit. Bude-li však kdo toto kazit či nedovoleně falšovat, pobouří tím Boha všemocného a jeho blažené apoštoly Petra a Pavla.