Různé začátky roku
Číslo roku se nemusí měnit jen 1. ledna. V Evropě se od rozšíření juliánského kalendáře nejčastěji uplatňovalo šest začátků roku:
1. leden: používán již před naším letopočtem, za Gaia Iulia Caesara (* 100 př. n. l. – † 44 př. n. l.). Křesťanská církev tento den jako začátek roku neuznávala, neboť se k tomuto dni nevztahoval žádný církevní svátek. Protože se nepodařilo tento začátek roku zrušit, začala církev slavit tento den jako svátek Obřezání Páně. Nakonec se od 16. století v Evropě již běžně používal.
1. březen: používán ve starověkém Římě do roku 190 př. n. l. V křesťanském prostředí používán v raném středověku. Pravděpodobně proto, že v březnu začínal devatenáctiletý měsíční cyklus, na kterém závisel výpočet kalendářního data Velikonoc.
25. březen: ve středověku velmi rozšířený začátek. Tento den je v křesťanském výkladu považován za počátek pozemského bytí Kristova (incarnatio). Existovaly dva styly, kdy se měnilo číslo roku, po našem 1. lednu a před 1. lednem. Rozdíl mezi těmito styly byl tedy jeden rok.
Začátek roku o Velikonocích: rok začínal nejvýznamnějším křesťanským svátkem. Problém byl v tom, že Velikonoce jsou pohyblivý svátek a tudíž rok nezačínal vždy ve stejný den. Proto některé roky byly kratší a chyběly v nich určité dny. A naopak, jiné roky byly delší a některé dny se vyskytovaly dvakrát. U těchto dnů se uvádělo, že jde o datum na začátku roku (post pascha) nebo na konci roku (ante pascha).
1. září: tento začátek roku (před naším 1. lednem) souvisí s byzantskou érou od stvoření světa. Používán ve východořímské říši. Později i v Rusku a na Balkánském poloostrově. Řecká ortodoxní církev jej používá dodnes.
25. prosince: den narození Krista byl logickým začátkem křesťanského roku, proto byl tento den jako začátek nového roku ve středověku nejvíce rozšířen. Číslování roku se měnilo již před 1. lednem. Tento začátek roku používaly české země od nejstarších dob až do počátku 14. století, později byl nahrazen 1. lednem.
