Menu ≡
kalendar.beda.cz

Data narození a ukřižování Ježíše Krista

Obsah

Úvod

Fragment evangelia podle Jana, označený jako Ryland P52, vytvořený mezi lety 100—120.
Fragment evangelia podle Jana

Předpokládám, že příběh Ježíše Krista znáte, zde se budu jen věnovat pokusům o přesnou dataci událostí z jeho života, převážně dle údajů z Bible. Bible se skládá ze Starého zákona a Nového zákona. V Novém zákoně jsou čtyři evangelia (řecky euangelion, dobrá zpráva či radostná zvěst). V křesťanském prostředí nabyla zvláštního významu, jde o svědectví o Ježíši. První tři evangelia se shodují formou i obsahem a proto se souhrnně nazývají synoptická.

Evangelium podle Matouše sepsal dle tradice celník Matouš, jeden ze dvanácti apoštolů. Bylo sepsáno v prostředí křesťanů židovského původu, pro které také bylo určeno. Bylo to patrně v oblasti Antiochie, po válce židovské, nejspíše v osmdesátých letech prvního století. V dnešní době se badatelé přiklání k názoru, že autor je neznámý, který nebyl očitým svědkem Ježíšova působení a evangelium sepsal na základě Markova evangelia, sbírky Ježíšových výroků a vzpomínek. Hypotetická sbírka Ježíšových výroků se v odborné literatuře nazývá Q (z německého Quelle, tedy česky pramen) a byla použita i pro tvorbu Lukášova evangelia.

Evangelium podle Marka sepsal dle tradice Petrův společník Marek, jeden z prvních křesťanů na základě Petrových vzpomínek. Jde o nejstarší a nejkratší evangelium, které bylo napsáno na žádost římských křesťanů. Jako místo vzniku se uvádí Řím v šedesátých letech v době Neronova pronásledování, ještě před zbořením Druhého chrámu v roce 70.

Evangelium podle Lukáše napsal vzdělaný, řecky mluvící lékař, snad pocházející ze syrské Antiochie, sám se však s Ježíšem nikdy nesetkal. Evangelium sepsal na základě Markova evangelia, sbírky Ježíšových výroků Q a vzpomínek v osmdesátých letech. Text vznikl v letech sedmdesátých či osmdesátých v Řecku či Sýrii. Jako jediné evangelium má pokračování v Novém zákoně s názvem Skutky apoštolů. Mimochodem, jeho lebka je jako vzácná relikvie součástí Svatovítského pokladu.

Evangelium podle Jana sepsal dle tradice apoštol Jan Zebedeus. V dnešní době se však soudí, že autorem (či autory) je někdo jiný a evangelium bylo sepsáno dle jeho vzpomínek. Autor znal text již napsaných evangelií a proto se od ostatních tří synoptických evangelií značně liší jak obsahem, tak stylem i jazykem. Na pochopení jde někdy o dosti obtížný text, obsahující teologické formulace. Ze všech evangelií bylo sepsáno nejpozději, kolem roku 100 zřejmě v Malé Asii.

Originály evangelií a vůbec všech knih Bible se nedochovaly, podobně jako ostatní literární díla starověku, jsou známy jen díky přepisům. Přestože autoři evangelií nebyli očitými svědky Ježíšova života, je pozoruhodná krátká doba mezi působením Ježíše a prvních záznamech o jeho životě, na tehdejší dobu šlo spíše o výjimku. Vždyť například nám známé životopisy Alexandra Velikého byly sepsány až čtyři století po jeho smrti a nikdo o jeho existenci nepochybuje.

Existence Ježíše

Ježíš je brán jako reálná historická postava, kromě textů v Bibli lze důkazy o jeho existenci a díle najít i v jiných pramenech. Zde předkládám jen ty nejznámější mimobiblické důkazy. Asi nejcitovanější je židovský historik Flavius Iosephus, který píše ve své knize "Židovské starožitnosti":

Toho času žil jeden moudrý muž, který se jmenoval Ježíš. Jeho chování bylo dobré a byl znám jako ctnostný. A mnozí z Židů a z ostatních národů se stali jeho učedníky. Pilát ho odsoudil k smrti na kříži. Ti však, kteří se stali jeho učedníky, neopustili jeho učednictví. Vyprávěli, že se jim zjevil tři dny po svém ukřižování a že byl živ. Snad to byl proto Mesiáš, o němž proroci vyprávěli podivuhodné věci.
Zdroj: The Antiquities of the Jews, kniha XVIII, kapitola 3, odstavec 3

Ve starších pramenech lze nalézt podobnou citaci, kde je navíc Ježíš nazývám Mesiášem a hovoří se i o jeho vzkříšení. Toto by však autor jako věřící žid nenapsal, jde zřejmě o falzum ve prospěch křesťanů. Naštěstí byl později nalezen arabský překlad Flaviovy knihy s pravděpodobně původním a zde citovaným textem. Další zmínka v téže knize je nepřímá, pojednává o příbuzném Ježíše jménem Jakub a událost se stala v roce 62, neboť jenom v tomto roce byl veleknězem Ananos:

... Ananos svolal zasedání velerady soudců a předvedl před ni bratra Ježíše zvaného Mesiáš (Christos) jménem Jakub a některé další, obvinil je, že překračovali zákon a předal je, aby byli ukamenováni.
Zdroj:The Antiquities of the Jews, kniha XX, kapitola 9, odstavec 1

Talmud je sbírka tradičního židovského učení. Skládá se z Mišny (zákony) a Gemary (komentáře k Mišně). V Talmudu se píše o Ježíšovi vesměs negativně, pro židy je to vlastně heretik. Nejznámější a historicky nejpravděpodobnější zmínka, vznikla v nejranější takzvané Tanaitské době mezi lety 70 – 200. Následující úryvek se hodnotí jako snaha Talmudu legitimizovat proces s Ježíšem (nejdříve se píše o popravě kamenováním, nakonec pověšením - rozuměj pověšením na kříž):

V předvečer Pesachu byl pověšen Ješu. Čtyřicet dní před konáním jeho popravy vyšel hlasatel a volal: „Bude ukamenován, protože provozoval čarodějnictví a sváděl Izrael k odpadu od víry. Kdokoli by mohl říci něco k jeho prospěchu, ať předstoupí a promluví na jeho obhajobu." Protože však nikdo na jeho obhajobu nevystoupil, byl pověšen v předvečer Pesachu
Zdroj: The Babylonian Talmud (Complete Soncino English Translation), strana 6658

V římských pramenech není přímo o Ježíšovi nic, zprávy úředníků hovoří jen o křesťanech. Římský historik Cornelius Tacitus píše o velkém požáru Říma roku 64 za vlády císaře Nera mimo jiné toto:

Ale špatná pověst neslábla ani lidským úsilím, ani štědrostí císaře či usmiřováním bohů, věřilo se, že požár byl založen na rozkaz. Proto Nero, aby potlačil řeči, nastrčil viníky a nejvybranějšími tresty pak potrestal ty, koho lid nazýval křesťany a nenáviděl kvůli neřestem. Původce jejich jména Christa dal za vlády Tiberiovy popravit prokurátor Pontius Pilatus; zhoubná pověra tehdy potlačená, znovu propukla nejen v Judsku, rodišti toho zla, ale také v hlavním městě, kam se ze všech stran stékají všechny ohavnosti a hanebnosti a nacházejí tam ctitele. Nejdříve tedy byli pochytáni ti, kteří se přiznávali, potom na základě jejich udání bylo k nim připojeno ohromné množství ani ne tak pro zločin žhářství jako pro nenávist k lidskému rodu. I při umírání je ještě zahrnuli posměchem, pokryti kůžemi šelem museli hynout sápáni psy nebo byli přibiti na kříž, aby za soumraku hořeli na způsob nočních luceren. Nero poskytl tomuto divadlu své zahrady a také pořádal hry v cirku, při kterých se v obleku vozataje mísil mezi lid, nebo stál na voze. A tak, ačkoliv šlo o viníky, zasluhující nejhorší tresty, rodil se soucit s nimi, protože byli utráceni jakoby ne k veřejnému prospěchu, ale pro ukrutnost jednotlivce.
Zdroj: The Annals (Tacitus), kniha 15, kapitola 44

Další zmínky a odkazy lze nalézt v pracích antických autorů jako je Plinius, Thallos, Seutonius a dalších. Ale všechny tyto zmínky nepřinášejí nové informace, jen potvrzují informace známé z evangelií. Nutno ještě také upozornit, že v té době bylo jméno Ježíš celkem běžné, dokonce se později i jeden prorok jmenoval Ježíš, syn Ananiáše. Někteří badatelé však přesto nejsou přesvědčeni o existenci Ježíše, snad nejoriginálnější hypotézu vyslovil John M. Allegro, který v knize "The Sacred Mushroom and the Cross" tvrdí, že Ježíš bylo jméno pro halucinogenní houbu!

Historický kontext

Mapa Izraele v 1. století
Mapa Izraele v 1. století

Za života Ježíše se na římském trůně vystřídali dva císaři: Augustus vládl v letech 27 př. n. l.—14 n. l. a Tiberius vládl v letech 14—37. Tato data nikdo nezpochybňuje a můžeme se o ně s důvěrou opřít.

Králem římské provincie v Palestině Judsko byl Herodes Veliký od roku 37 př. n. l. do roku 4 př. n. l., kdy zemřel. Dle Flaviuse to bylo po zatmění Měsíce (v roce 4 př. n. l. bylo jen částečné) a před Pesachem. V šedesátých letech minulého století se objevila teorie, že mohl zemřít až v roce 1 př. n. l. (viz práce W. E. Filmera "The Chronology of the Reign of Herod the Great"). Tento rok sice také splňuje podmínku o zatmění Měsíce (dokonce úplné), ale s ohledem na ostatní události té doby se to jeví jako velice nepravděpodobné. Jeden z jeho synů Herodes Antipas byl později u procesu s Ježíšem jako tetrarcha (vládl čtvrtině království) Galileji. V evangeliích je tedy třeba rozlišovat Heroda otce, který je zmiňován u narození Ježíše a Heroda syna, který je zase zmiňován při procesu s Ježíšem.

Na území Judska a Samařska vládl další ze synů Heroda Velikého a to Archelaos, který však byl v roce 6 odvolán a poslán do vyhnanství. Po té bylo území Judska a Samařska spravováno římským prokurátorem a patřilo do provincie Sýrie. O samotném Archelaosu je v Bibli jen krátká zmínka v Matoušově evangeliu, verš 2,22 (z tohoto verše tedy plyne, že k návratu z Egypta došlo určitě před rokem 6):

  1. Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských

Samotné Judsko mělo svou specifickou vlastní kulturou, židé byli spravováni 71 člennou veleradou (Sanhedrin), což byla rada starších v jejímž čele stál velekněz, kterého potvrzovali ve funkci Římané. V letech 18–36 byl židovským veleknězem Josef Kaifáš, také je znám hlavně kvůli procesu s Ježíšem. Veleknězem byl poměrně dlouho, déle jak většina jeho předchůdců a následovníků. Často se uvádí, že velký vliv ve veleradě měl jeho předchůdce a současně jeho tchán Ananiáš, který byl veleknězem v letech 6–15, viz verš Jan 18,13:

  1. Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.

Pilát Pontský byl římským prokurátorem Judska v letech 26–36. Někdy se uvádí jako konec jeho správy rok 37, protože na konci své kariéry jel za císařem Tibériem, ale ten mezitím zemřel v březnu roku 37. Je znám především kvůli procesu s Ježíšem, dle legendy nakonec spáchal sebevraždu.

Jeden z mála důvěryhodných a relativně přesných časových údajů jsou verše Lukáše 3,1-2:

  1. V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně,
  2. za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.

Které jsou o začátku působení Jana Křtitele (předchůdce Ježíše), píší z kontextu o době kolem roku 28/29. Tyto verše až na výjimky nikdo nezpochybňuje.

Ještě jeden verš lze považovat za celkem důvěryhodný, a to vyprávění Jana o rozhovoru, který se odehrál před Velikonocemi, viz Jan 2,20:

  1. Tu řekli Židé: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“

Flavius Iosephus píše, že Chrám se začal rekonstruovat na podzim osmnáctého roku vlády Heroda Velikého, to jest někdy v letech 20/19 př. n. l. Pokud se dalších 46 let stavělo, dostaneme se na roky 27/28 n. l., preferuje se pozdější rok, což je ve shodě s začátkem působení Jana Křtitele, viz předchozí odstavec. Avšak ani o tomto termínu nepanuje mezi badateli všeobecná shoda, někteří si myslí, že 46 let se má počítat až od dokončení svatyně v Chrámu, která byl hotova za rok a půl po začátku rekonstrukce Chrámu, pak by šlo zřejmě o roky 29/30 n. l.

Betlémská hvězda a narození

Zajímavé je, že o nebeském znamení viditelném před narozením Ježíše, později zvaném Betlémská hvězda, se píše jen v Matoušově evangeliu ve verších 2,1-2 a 2,9-10, přitom se mu dostává stále velké publicity:

  1. Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:
  2. „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
  1. Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
  2. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.
Giotto di Bondone, Klanění tří králů 1305
Klanění tří králů

Dříve tradovaný názor, že šlo o kometu, se dnes již většinou nebere v úvahu. Někteří autoři dříve uvažovali o Halleyově kometě, která byla viditelná v roce 12 př. n. l. a to prý byl i rok narození Ježíše. Betlémskou hvězdu zobrazil poprvé jako kometu slavný italský malíř Giotto di Bondone na počátku 14. století. Koncem roku 1301 byl na obloze vidět jeden z nejkrásnějších návratů Halleyovy komety a Bondone byl tímto úkazem zřejmě natolik okouzlen, že ho zakreslil do fresky.

Laurentius Suslyga byl polský jezuita a historik, který přišel jako první s tvrzením v roce 1605, že Ježíš se musel narodit o několik let dříve, než se v té době věřilo. Z Flaviových spisů věděl, že Filip I. Herodes, další syn Heroda Velikého, přejmenoval městečko Bethsaida na počest dcery císaře Augusta na Julia. To se dle Suslyga muselo stát ještě před jejím vyhnanstvím v roce 2 př. n. l. Protože byl Filip I. již v té době králem, byl samozřejmě Herodes Veliký po smrti. Herodes Veliký před svou smrtí nechal pobít v Betlémě a v celém okolí chlapce ve stáří do dvou let. A proto se Ježíš musel narodit už v roce 4 př. n. l., ještě za života Heroda Velikého. Ovšem dle našich současných znalostí bylo městečko přejmenováno až po roce 29 a na počest Augustovi manželky Livie, zvané též Julia.

Roku 1604 se v souhvězdí Hadonoše náhle objevila nová hvězda, jasná jako Jupiter. Úkaz pozoroval Johannes Kepler, který si všiml, že předzvěstí tohoto úkazu byla nedávná konjunkce (blízké setkání na obloze) Jupitera se Saturnem. Později vypočetl, že podobná konjunkce nastala i v roce 7 př. n. l. a usoudil, že vypočtená konjunkce byla předzvěstí samotné Betlémské hvězdy. A protože znal právě vydanou práci Laurentia Suslygy, nakonec vše do sebe zapadlo a bylo potvrzením teorie, že se Ježíš Kristus narodil v roce 4 př. n. l. Samotnou konjunkci planet Kepler nepovažoval za Betlémskou hvězdu, tuto konjunkci začal považovat za Betlémskou hvězdu až biskup Münter v roce 1821. Nakonec roce 1826 německý chronolog a astronom Christian Ludwig Ideler chybně připsal tuto zjednodušenou hypotézu Keplerovi. Až od této doby se někdy za Betlémskou hvězdu považuje samotná konjunkce různých planet. Téměř nikdy však nenastala konjunkce tak blízká, aby planety zdánlivě splynuly v jednu, evangelium však píše o jediné hvězdě.

Přehled konjunkcí (v ekliptikální délce) nejjasnějších planet v letech 12 př. n. l. až 1 př. n. l.
rokdenkonjunkce mezi
12 př. n. l.22. leden Venuše-Mars-Saturn
25. srpen Venuše-Jupiter
23. listopad Venuše-Saturn
11 př. n. l.31. leden Venuše-Saturn
28. únor Venuše-Saturn
15. říjen Mars-Jupiter
10 př. n. l.8. leden Venuše-Saturn
9 př. n. l.27. leden Venuše-Jupiter
7. březen Venuše-Saturn
25. říjen Venuše-Mars
25. listopad Venuše-Jupiter
19. prosinec Mars-Jupiter
30. prosinec Venuše-Saturn
8 př. n. l.9. srpen Venuše-Mars
7 př. n. l.29. květen Jupiter-Saturn
1. říjen Jupiter-Saturn
5. prosinec Jupiter-Saturn
6 př. n. l.20. únor Mars-Saturn
4. březen Mars-Jupiter
24. duben Venuše-Saturn
8. květen Venuše-Jupiter
5 př. n. l.13. únor Venuše-Saturn
8. březen Venuše-Jupiter
4 př. n. l.7. březen Mars-Saturn
3 př. n. l.12. červen Venuše-Saturn
12. srpen Venuše-Jupiter
2 př. n. l.27. březen Mars-Saturn
3. duben Venuše-Saturn
10. duben Venuše-Mars
17. červen Venuše-Jupiter
13. říjen Venuše-Jupiter
8. prosinec Venuše-Mars
1 př. n. l.21. srpen Venuše-Jupiter

Židovský kalendář a ukřižování

Smrt prvorozenců egyptských, ilustrace Gustava Doré 1866
Smrt prvorozenců egyptských

Velmi obtížná je přesná rekonstrukce židovského lunisolárního kalendáře té doby. Začátky měsíců byly totiž tehdy určovány pozorováním, viz stránka Lunisolární cykly. Židovský kalendář založený na přesných výpočtech se začal používat dle tradice až od poloviny 4. století, kdy rabbi Hillel II. vytvořil kalendář nezávislý na vizuálním pozorování srpku Měsíce. Proto se v různých pramenech data rekonstruovaného židovského kalendáře z prvního století liší, což stěžuje například přesné určení kalendářního data ukřižování Ježíše Krista, ten byl totiž ukřižován v pátek před svátkem Pesach (14. nisanu) nebo o svátcích (15. nisanu).

Židovský svátek Pesach (Svátek nekvašených chlebů), dříve nazýván Přesnice či nesprávně židovské Velikonoce (na této stránce používám vždy ten název, který používá autor citované knihy), je jeden z nejdůležitějších židovských svátků. Připomíná vyjití z otroctví a cestu ke svobodě a zároveň je oslavou probouzení půdy a země. Doslovný český překlad názvu svátku by byl "Minutí", protože Hospodin minul dům, který byl označen. Jde o poslední z pověstných deseti ran egyptských, kdy byli pobiti prvorození potomci v Egyptě. Viz verše Exodus 12,23

  1. Až Hospodin bude procházet zemí, aby udeřil na Egypt, uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích. Hospodin ty dveře pomine a nedopustí, aby do vašeho domu vešel zhoubce a udeřil na vás.

Pesach začíná 15. nisanu, trvá 7 dní a končí 21. nisanu. Ve většině pramenů se používá jako jméno prvního jarního měsíce nisan, dle babylónského kalendáře. V biblickém kalendáři se však tento měsíc někdy nazývá aviv či abib.

Níže je jedna z možných verzí židovského kalendáře za doby Piláta Pontského. Jde o verzi dle Bradley E. Schaefera z roku 1990. Pro každý rok jsou k dispozici dvě možnosti, na prvním řádku je 1. nisan před začátkem jara a na druhém po začátku jara. Přitom začátek jara je přepočítán na místní čas v Jeruzalémě (světový čas + 2 hodiny). Pochopitelně, že platí vždy pouze jen jedna možnost pro daný rok, nutno si vybrat, nelze totiž vždy přesně určit, zda-li byl vložen v onom roce přestupný měsíc. Nezapomeňte, že židovský den začíná již večer a ne o půlnoci. Pokud v nějakém roce končí 14. nisan (verze dle Jana) nebo 15. nisan (verze dle synoptiků) v pátek (tedy 14. nisan je ve čtvrtek), je to jasný kandidát na datum ukřižování. Ovšem jiní autoři mohou používat své verze kalendáře.

Rekonstruovaný židovský kalendář dle B. E. Schaefera
rokzačátek jara
v Jeruzalémě		1. nisan
začíná večer		14. nisan
končí večer
2623. březen
0 hod		Pá 8. březenPá 22. březen
Ne 7. dubenNe 21. duben
2723. březen
6 hod		St 26. únorSt 12. březen
Čt 27. březenČt 10. duben
2822. březen
12 hod		Út 16. březenÚt 30. březen
St 14. dubenSt 28. duben
2922. březen
18 hod		So 5. březenSo 19. březen
Po 4. dubenPo 18. duben
3023. březen
0 hod		St 22. únoraSt 8. března
Pá 24. březenPá 7. duben
3123. březen
5 hod		Út 13. březenÚt 27. březen
St 11. dubenSt 25. duben
3222. březen
11 hod		So 1. březenSo 15. březen
Po 31. březenPo 14. duben
3322. březen
17 hod		Pá 20. březenPá 3. duben
So 18. dubenSo 2. květen
3422. březen
23 hod		St 10. březenSt 24. březen
Čt 8. dubenČt 22. duben
3523. březen
5 hod		Ne 27. únorNe 13. březen
Út 29. březenÚt 12. duben
3622. březen
11 hod		So 17. březenSo 31. březen
Po 16. dubenPo 30. duben

Všechna synoptická evangelia se shodují v popisu tmy, která nastala při ukřižování, viz Matouš 27,45:

  1. V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
Marek 15,33:
  1. Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
Lukáš 23,44:
  1. Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce.

Janovo evangelium se o této nevšední události nezmiňuje. V žádném případě nemohlo jít o zatmění Slunce, byť je to tak někdy zobrazováno. Nutno si uvědomit, že svátek Pesach je o úplňku, proto nemohlo být příští den zatmění Slunce, neboť to nastává pouze pokud je Měsíc v novu a do této fáze se Měsíc dostane až za dva týdny od úplňku. Navíc nejdelší možné úplné zatmění Slunce trvá jen 7½ minuty. Tma při ukřižování se vysvětluje meteorologickými podmínkami, zřejmě šlo o kombinaci zamračené oblohy a prachu hnaného větrem z blízkých vysušených oblastí.

Rozpory v evangeliích

V evangeliích najdeme několik rozporů, které nám bádání po přesných kalendářních datech z Ježíšova života příliš neulehčí, spíše naopak. Nutno si ovšem uvědomit, že evangelia nejsou psána jako historické dokumenty, ale jako svědectví víry, spočívající na reálném historickém základě.

Jeden z největších a nejznámějších rozporů je následující určení doby narození Ježíše. Evangelista Matouš tvrdí ve verši 2,1:

  1. Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:

My však už víme, že král Herodes zemřel v roce 4 př. n. l., možný je i málo pravděpodobný rok 1 př. n. l. Naproti tomu evangelista Lukáš ve verších 2,1-2 píše:

  1. Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.
  2. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius

Za císaře Augusta proběhlo sčítání (census) v letech 28 př. n. l., 8 př. n. l. a 14 n. l., s revizemi v letech 18 př. n. l. a 4 n. l., tedy zhruba každých deset let. Ale platilo pouze pro římské občany, navíc je všeobecné sčítání pro Řím v době Heroda Velikého na jeho území politicky nemožné. Dále Quirinius sice spravoval Sýrii, ale až od roku 6 n. l. do roku 12 n. l. Po začlenění Judska do syrské provincie skutečně proběhl soupis v roce 6 n. l. a tento soupis vyvolal povstání, které bylo nakonec potlačeno. Z toho někteří badatelé kdysi dokonce odvozovali, že se Ježíš narodil až v roce 6 n. l. a nikoliv v době vlády Heroda Velikého. Nabízí se několik vysvětlení těchto rozporů:

Poslední možnost se zřejmě jeví nejpravděpodobnější, dokonce v nejnovějším českém překladu Bible 21 zní problematický verš nyní takto:

  1. Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie

V evangeliu podle Matouše se píše o děsivé události související s Ježíšovým narozením, později známé jako vraždění neviňátek, viz verš Matouš 2,16:

  1. Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.

Ostatní evangelia a i jiné historické prameny o této události nehovoří. Král Herodes Veliký byl sice krutý a podezřívavý člověk, který nechal popravit mnoho svých příbuzných včetně manželky a několika synů a je tedy možné, že jisté vraždění dětí mohlo proběhnout, ale určitě ne v masovém měřítku. Dříve se tato událost připomínala i v kalendářích dne 28. prosince.

Jasno není ani ve stáří Ježíše, evangelium dle Lukáše ve verši 3,23:

  1. Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let...

A dále píše jen o jediných Velikonocích, z toho plyne, že se Ježíš mohl dožít maximálně 31 let. Věk třiceti let byl v antice považován za ideální stáří, z tohoto verše tedy nelze nic přesného odvodit. Naproti tomu evangelium podle Jana se zmiňuje o třech Velikonocích za veřejného působení Ježíše, poslední mu byly osudné.

Jan 2,13:
  1. Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma
Jan 6,4:
  1. Byly blízko židovské svátky velikonoční.
Jan 11,55:
  1. Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.

Tradice si pak obě tvrzení spojila dohromady (30 let + troje Velikonoce) a odtud pochází nejčastěji udávaný věk Ježíše Krista: 33 let. V evangeliu dle Jana, lze nalézt i verš 8,57, z jehož obsahu někteří badatele soudili, že se Ježíš mohl dožít i minimálně 40 let.

  1. Židé mu řekli: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?“

V některých pramenech se jako další Velikonoce považují židovské svátky z verše Jan 5,1. Text však nehovoří přímo o Velikonocích, nevíme přesně o jaký svátek šlo:

  1. Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.

Shoda v evangeliích nepanuje ani o dni Ježíšova ukřižování, byť svorně tvrdí, že to bylo v pátek o Velikonocích. Dle synoptických evangelií to bylo o svátcích (tedy 15. nisanu), protože den předtím byla velikonoční večeře, viz například verš Matouš 26,17:

  1. Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“

Naproti tomu Jan tvrdí, že to bylo o den dříve, neboť byl den příprav na Velikonoce (tedy 14. nisanu), viz verš Jan 19,14:

  1. Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“

Několik badatelů však přesto nevěří v Ježíšovo ukřižování v pátek, pracují i s jinými dny týdne. Navíc z verše plyne, že Ježíš byl kolem poledne ještě u Piláta, ale na konci předchozí kapitoly Židovský kalendář a ukřižování synoptici tvrdí, že tou dobou byl už na kříži a nastala tma.

Níže jsou popsány práce o chronologii života Ježíše Krista od českých autorů a nejdůvěryhodnějších zahraničních badatelů.

Ottův slovník naučný

V XIII. díle z roku 1898, v hesle Ježíš Kristus (autoři Jan Ladislav Sýkora a Josef Hanuš) se píše, že rok narození záleží na roku úmrtí Heroda Velikého, buď to bylo mezi lety 7-5 př. n. l. nebo v roce 2-1 př. n. l.

Narodil se za císaře Augusta nedlouho před smrtí Héróda Velikého v době, kdy Augustus dal popsati veškeré obyvatelstvo říše své. Který rok to bylo, o tom rozcházejí se mínění. Obyčejně kladou smrt Héródovu do r. 750 po založení Říma a oním sčítáním lidu rozumějí to, kteréž Augustus nařídil roku 746, a tvrdí, že Ježíš Kristus narodil se v letech 747-749 včetně, pravíce, že letopočet náš, kterýž první rok po narození Páně začíná lednem roku 754 po založení Říma, odchyluje se od skutečnosti o 4 a více roků. Jiní však, jak se zdá, správněji kladou smrt Héródovu do roku 753 po založení Říma (do dubna) a popsáním lidu, o němž sv. Lukáš mluví (2, 1), rozumějí to, kteréž dle Orosia stalo se roku 752 po založení Říma, a tvrdí, že Ježíš Kristus narodil se roku 752 a to dle podání dne 25. prosince. Tomu-li tak, neuchyluje se letopočet náš od skutečnosti více než o týden, ježto dle skutečnosti začínal by první rok po narození Páně dnem 25. prosince.

Ukřižování se odehrálo pravděpodobně v roce 33:

Bylo to v pátek dne 15. nisanu, a to, jak máme alespoň za pravděnejpodobnější, roku 786 po založení Říma.

Jan Pouč

Jan Pouč původně pracoval jako katecheta, později se plně věnoval své zálibě v přesném datování událostí. V letech 1946 až 1955 sepsal studii "Náš letopočet, Ježíš Kristus a král Herodes", kterou ovšem za komunistické vlády nemohl vydat. V současné době je již k dispozici. V této práci dokazuje, že Herodes zemřel před židovskými Velikonocemi roku 1 n. l. a Ježíš se narodil 25. prosince v roce 1 př. n. l. Dionýsius tedy neudělal při výpočtu letopočtu chybu a náš letopočet je správný. Betlémská hvězda dle jeho názoru určitě nebyla známá trojitá konjunkce Jupitera se Saturnem v roce 7 př. n. l., co to ve skutečnosti bylo zůstává tajemstvím. Ohledně nalezení přesného data ukřižování, autor nevěří, že židé v té době určovali nový kalendářní měsíc pozorováním prvního srpku Měsíce, dle jeho názoru na to měli již tehdy tabulky. Sám pak na určení Pesachu používá gaussův algoritmus pro výpočet Velikonoční neděle! A vyšlo mu, že Kristus byl ukřižován v pátek 3. dubna roku 33. Autor mimo jiné tvrdí, že ve Flaviových Starožitnostech našel 15 zfalšovaných míst, tak aby se znepřehlednilo hledání dat o Kristu.

Chronologie života Ježíše Krista dle Jana Pouče
25. prosinec 1 př. n. l.narození Ježíše
konec března roku 1 n. l.umírá Herodes
14. dubna 13Ježíš dvanáctiletý v Chrámě
19. srpna 28začátek doby kázání Jana Křtitele (15. rok vlády Tiberia)
8. prosinec 30Ježíš pokřtěn Janem Křtitelem
26. března 31první Velikonoce Ježíše s učedníky v Jeruzalémě
14. dubna 32druhé Velikonoce Ježíše s učedníky v Jeruzalémě
Pá 3. dubna 33ukřižování Ježíše
Ne 5. dubna 33vzkříšení Ježíše
Čt 14. května 33nanebevstoupení Ježíše
Ne 24. května 33seslání Ducha svatého (židovský 6. sivan)

Josef Šuráň

Římské katakomby di Priscilla, freska z 3. století zobrazující Venuši jako Betlémskou hvězdu
Venuše jako Betlémská hvězda

Autor se tématu věnuje desítky let, výsledky svého bádání zveřejnil v knize "Hvězda betlémská a chronologie života Ježíše Krista". Doslova a do písmene probírá verše Matoušova evangelia hovořící o Betlémské hvězdě. Tato samotná hvězda byla podle Šuráně planeta Venuše, předtím však proběhlo několik zajímavých nebeských úkazů, včetně příchodu Hallyeovy komety, jež měly velký astrologický význam. Jako nepřímý důkaz, že Betlémská hvězda je planeta Venuše, považuje fresku v římských katakombách, která zobrazuje Betlémskou hvězdu s osmi paprsky, což je starověké vyjádření Venuše.

Již zmíněný verš Lukáš 2,2 vysvětluje prvním působením Quiriniuse v této oblasti v letech 10/9 př. n. l. A verše Lukáš 3,1-2 píšící z kontextu o době kolem roku 28/29 (tedy dle Šuráně minimálně dva roky po ukřižování) autor považuje za omyl v datování.

Kvůli zjištění kalendářního data ukřižování osobně rekonstruoval židovský kalendář té doby a zjistil, že v jeho verzi kalendáře v intervalu let 26—36 existuje pouze jediný rok, kdy židovské Velikonoce připadly na březen (dle tradice rané církve byl Ježíš ukřižován v březnu) a současně 15. nisan připadl na sobotu. Tím hledaným rokem je rok 26 a nemohl jím být často uváděný rok 33, kdy židovské Velikonoce připadly na duben.

Chronologie života Ježíše Krista dle Josefa Šuráně
St 22. listopadu 10 př. n. l.narození Ježíše
4 př. n. l.smrt Heroda Velikého
březen 4 n. l.dvanáctiletý Ježíš v Jeruzalémském chrámě o Velikonocích
rok 21/22počátek veřejné činnosti Jana Křtitele
rok 22počátek Ježíšovy veřejné činnosti v Galileji ve věku 30 let
březen 23vyčištění Chrámu o Velikonocích
rok 24/25smrt Jana Křtitele, někdy v době do Velikonoc roku 25
Pá 22. března 26ukřižování Ježíše

Mireia Ryšková

Schématický plánek Jeruzaléma v době Kristova ukřižování
Plánek Jeruzaléma

Katolická teoložka Mireia Ryšková působící na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, napsala knihu "Doba Ježíše Nazaretského" s podtitulem "Historicko-teologický úvod do Nového zákona". V knize především dopodrobna rozebírá historické pozadí i sociální a hospodářské poměry v Římské říši a v Palestině té doby. Potom probírá proces vzniku Nového zákona a vůbec šíření křesťanství v prvním století. Kniha je pak doplněna přehledem římských císařů, rodokmenem Herodovců, seznamem židovských velekněží a podobně.

V knize připomíná, že Ježíš byl jedním z mnoha proroků té doby, také sdílel se svými současníky víru v jediného Boha, který uzavřel s vyvoleným národem smlouvu. Ale bylo nutné toto přesvědčení v nové době nově formulovat: zpřísňuje etické normy v jejich skutečném etickém rozměru, ale relativizuje rituální předpisy. Na rozdíl od jiných se však orientoval spíše na skupiny na okraji tehdejší společnosti, nevymezoval se vůči nevzdělanému lidu. Ježíšovo hnutí se vyhýbá konfrontaci s mocí a naopak vybízí k pokojnému chování, navíc je otevřeno i pro pohany, nejen pro Židy.

Jednu kapitolu své knihy věnuje relativní chronologii Ježíše Krista. Konstatuje, že k narození Ježíše došlo na sklonku vlády Heroda Velikého, nejspíše mezi lety 8-6 př. n. l. Narození souvisí s daňovým soupisem kolem roku 7 př. n. l., přitom vlastní placení daní proběhlo až roku 6 n. l. Přesněji lze datovat veřejné vystoupení Jana Křtitele k němuž došlo v 15. roce vlády císaře Tiberia, což je dle římského kalendáře od 19. srpna 28 do 18. srpna 29. A dle syrského kalendáře, který převzali i židé, to mohlo být od 1. října 27 do 30. září 28. Jako možné roky ukřižování bere roky 27, 30, 33 a 34, nejpravděpodobnější se jeví datum 7. duben 30. Ježíš byl ukřižován na místě zvaném Lebka, hebrejsky Golgotha, za městskými hradbami Jeruzaléma. Pohřben byl pak v nedaleké zahradě, s velkou pravděpodobností opravdu na místě, kde dnes stojí chrám Božího hrobu.

Jack Finegan

Konjunkce Jupitera a Venuše, 17. června 2 př. n. l.
Konjunkce Jupitera a Venuše

Profesor archeologie a historie Nového zákona Jack Finegan se celý život věnoval biblické chronologii a je právem považován za jejího nestora. Vydal několik knih, z nichž nejdůležitější je kniha "Handbook of Biblical Chronology" s podtitulem "Principles of Time Reckoning in the Ancient World and Problems of Chronology in the Bible" z roku 1964. V první části popisuje základní jednotky času a kalendáře používané na Blízkém východě za časů Římské říše. V druhé části své knihy se věnuje problémům biblické chronologie jak Starého zákona, tak i Nového zákona. Kniha je doplněna velkým množstvím tabulek a rozsáhlou bibliografií.

V přepracovaném vydání své knihy z roku 1998, se přiklání k názoru, že Herodes Veliký zemřel až v roce 1 př. n. l. a z toho následně plyne i pozdější narození Ježíše. Ještě před tím, v letech 3/2 př. n. l., proběhla registrace pro slib věrnosti císaři Augustovi, nikoliv majetkový soupis jak píše Lukáš ve verši 2,2. Kromě již známých nebeských znamení připomíná velmi blízkou konjunkci Venuše a Jupitera dne 17. června 2 př. n. l. při západu Slunce. Planety se na obloze natolik přiblížily, že pro lidské oko zdánlivě splynuly v jednu hvězdu. Toto znamení by mohlo přimět přicestovat mudrce na konci léta či začátkem podzimu roku 2 př. n. l. do Jeruzaléma a následně do Betléma. Uvažuje i nad veršem z Lukášova evangelia 2,8 hovořící o návštěvě pastýřů v Betlémě těsně po narození Ježíše:

  1. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.

Pokud k narození došlo v zimě, jak to že, stáda byla přes noc venku? Toto se provádělo od jara do podzimu na ochranu proti dravé zvěři, nikoliv v zimě. Nakonec uznává, že to bylo možné (nevím, zda-li v době psaní knihy bylo již o tom povědomí, ale v současné době se soudí, že díky teplému podnebí na přelomu letopočtu [takzvané římské klimatické optimum] to možné bylo). Zkonstruoval dvě možné verze chronologie života Ježíše, první verze je dle synoptických evangelií a druhá dle Janova evangelia. Sám preferuje druhou verzi, tu s datem ukřižování 3. dubna 33.

1. chronologie života Ježíše Krista dle Jacka Finegana
leden 2 př. n. l.narození Ježíše
rok 29 n. l.počátek veřejné činnosti Ježíše
Pá 7. dubna 30ukřižování Ježíše
2. chronologie života Ježíše Krista dle Jacka Finegana
leden 2 př. n. l.narození Ježíše
rok 29 n. l.počátek veřejné činnosti Ježíše
rok 30první Pesach Ježíše
rok 31druhý Pesach Ježíše, nezmiňován v Bibli
rok 32třetí Pesach Ježíše
Pá 3. dubna 33ukřižování Ježíše

Harold Walter Hoehner

Harold Walter Hoehner byl významný biblista a profesor, věnoval se převážně studiu Nového zákona a biblické chronologii. Knihu "Chronological Aspects of the Life of Christ" vydal v roce 1977 a ta se stala jedním ze základních zdrojů při studiu kalendářních dat ze života Ježíše Krista.

Sčítání lidu dle autora probíhalo zřejmě již od let 8/7 př. n. l. a nebylo ještě dokončeno za dob pravděpodobně prvního působení Quiriniuse ve funkci guvernéra Sýrie, ale bylo ukončeno před Ježíšovým narozením. To je pravý smysl verše Lukáš 2,2, který je prý neobratně přeložen. O Betlémské hvězdě či jiných nebeských znameních se ve své knize vůbec nezmiňuje. Rozpor v datu ukřižování vysvětluje tím, že synoptičtí autoři používají galilejské měření času, v kterém den začíná východem Slunce. Naproti tomu Jan používá judejský den, který začíná po západu Slunce.

Možné vysvětlení rozporu v datu ukřižování dle Hoehnera
Možné vysvětlení rozporu v datu ukřižování dle Hoehnera

Upozorňuje na jednu věc: v roce 31 byl za zradu popraven Seianus, ten který zřejmě jmenoval Piláta do funkce. Po jeho popravě měl Pilát obavy o svou další kariéru, čehož využili židé k nátlaku, viz Jan 19,12:

  1. Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.“

Takovýto nátlak by byl možný až po roce 31. Závěrečnou kapitolu své knihy věnuje analýze proroctví o sedmdesáti týdnech z Knihy Daniel ze Starého zákona, předpovídající příchod Mesiáše.

Chronologie života Ježíše Krista dle Harolda Hoehnera
zima 5/4 př. n. l.narození Ježíše
březen/duben 4 př. n. l.smrt Heroda Velikého
29. duben 9 n. l.dvanáctiletý Ježíš v Chrámě o Pesachu
rok 29počátek veřejné činnosti Jana Křtitele
léto/podzim 29počátek veřejné činnosti Ježíše Krista
7. duben 30první Pesach Ježíše
25. duben 31druhý Pesach Ježíše
rok 31/32smrt Jana Křtitele
13/14. duben 32třetí Pesach Ježíše
Po 30. března 33vjezd Ježíše do Jeruzaléma
Čt 2. dubna 33poslední večeře, uvěznění
Pá 3. dubna 33ukřižování Ježíše
Ne 5. dubna 33vzkříšení Ježíše
Čt 14. května 33nanebevstoupení Ježíše
Ne 24. května 33seslání Ducha svatého

Colin John Humphreys

Schéma pravděpodobné hrobky Ježíše od Louis-Hugues Vincenta z roku 1912
Schéma Ježíšovy hrobky

Sir Colin John Humphreys je profesorem metalurgie(!) a ředitelem výzkumu na univerzitě v Cambridge. Přitom je ještě profesorem experimentální fyziky při Royal Institution v Londýně. Navíc se zabývá chronologií Nového zákona, to je pozoruhodná kombinace zájmů. V roce 1991 vydal práci o dataci narození Ježíše s názvem "The Star of Bethlehem - a Comet in 5 BC - and the Date of the Birth of Christ". Za Betlémskou hvězdu zde považuje kometu, která se dle čínských záznamů objevila v roce 5 př. n. l. v souhvězdí Kozoroha. Za předzvěst tohoto úkazu byla v té době považována mimo jiné i trojnásobná konjunkce Jupitera se Saturnem v roce 7 př. n. l. Dále uvažuje, že narození Ježíše předcházela registrace pro slib věrnosti císaři Augustovi, která se odehrála rok před Herodovou smrtí. Toto pak Lukáš v problematickém verši 2,2 zaměnil za majetkový soupis.

O rok později společně s astrofyzikem z Oxfordu W. Graemem Waddingtonem vydali práci "The Jewish Calendar, a Lunar Eclipse and the Date of Christ's Crucifixion" pojednávající o dataci ukřižování Ježíše. Zdůrazňuje, že v den Kristova ukřižování bylo navíc zatmění Měsíce a jeho kotouč na obloze při východu měl nápadně zčervenat (Avšak kritici upozorňují, že zatmění to bylo jen částečné a v Jeruzalémě těžko pozorovatelné. Pokud Měsíc zčervenal, tak jen díky refrakci u obzoru a to je zcela běžný jev). Toto spojuje s verši Skutky apoštolů 2,20:

  1. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný;
Chronologie života Ježíše Krista dle Colina Humphreyse
9. březen – 4. květen 5 př. n. l.narození Ježíše v Betlémě
20. duben – 15. červen 5 př. n. l.návštěva mudrců
konec dubna – červen 5 př. n. l.útěk do Egypta
konec března 4 př. n. l.smrt Heroda Velikého
březen? 3 př. n. l.návrat z Egypta do Nazareta
rok 29 n. l.začátek veřejné činnosti Jana Křtitele
podzim? 29pokřtění Ježíše
březen 30první Pesach Ježíše za jeho veřejného působení, 46 let od dokončení svatyně
Pá 3. dubna 33ukřižování Ježíše, blízko jeho 37. narozenin

Speciálně se zajímá o poslední Ježíšovy dny a soudí, že poslední večeře musela být o den dříve, již ve středu večer, tedy 1. dubna 33. Pak by byl čas na všechny výslechy a podobně, navíc rozsudek nemohl být vydaný židovskou veleradou okamžitě. Výsledky svého bádání shrnul v knize "The Mystery of the LastSupper: Reconstructing the Final Days of Jesus" z roku 2011.

Poslední dny Ježíše dle Colina Humphreyse
středa večer až přes půlnocPoslední večeře
čtvrtek ránomodlitba v Getsemanské zahradě
Ježíš uvězněn
výslech u Ananiáše
čtvrtek 3 hodprvní Petrovo zapření
čtvrtek 4:30třetí Petrovo zapření
čtvrtek 5 hodJežíš před Kaifášem
čtvrtek po východu Sluncehlavní líčení před veleradou
pátek po východu Sluncedruhé, krátké líčení před veleradou
pátek ránoJežíš před Pilátem
Ježíš před Herodem
Ježíš znovu před Pilátem
propuštění Barabáše
Ježíš bičován
pátek 9 hodukřižování
pátek 15 hodsmrt Ježíše

Další informace:

Kalendáře Helma - nástěnný, stolní i pracovní kalendář Diáře Helma - diář a zápisník
Válka na Ukrajině: 1002.den
Nahoru