Papež Řehoř XIII.

Po smrti Pia V. byl působením kardinála Granvelly 13. května 1572 za papeže zvolen kardinál Hugo Buoncampagni, který ke cti sv. Řehoře Nazianzského Řehořem XIII. se nazval. Narodil se 7. ledna 1502 v Bologni z otce Krištofa a matky Agnioly Marescalchiové. Studoval práva, stal se doktorem obojího práva, byl učiněn doktorem bolognského magistrátu (anziany), měl po tři léta přednášky o institucích, a byl přijat mezi kanovníky. Nežli se duchovním stal, měl syna, však nikoliv z manželství. Odebrav se do Říma, zastával tam též zprvu občanské úřady; za Pia III. stal se apoštolským sekretářem a byl od Pavla IV. jmenován biskupem Vesty, načež dal se posvětiti na kněžství a biskupství. Roku 1562 odebral se na sněm Tridentský a byl na něm až do konce; vrátiv se byl od Pia IV. 12. března 1565 kardinálem jmenován. S Piem V. se zprvu nesrovnával, poněvadž více mírnosti a ohledům přál. Měl 70 let, když stal se papežem, ale byl tak čilý a rychlý, že sám na koně vsedal a obíral se studiemi až do smrti. Jsa výtečným právníkem, vydal roku 1582 opravené vydání právního kodexu. V životě choval se vzorně jako Pius V.; svého syna Giacoma (Jakuba) učinil kastelánem Andělského hradu a hejtmanem v papežské vojště , ale výše ho nepovýšil. Za to povýšilo ho Benátky a král španělský Filip II. vyznamenal jej též. Za milostivého léta 1575 musil syn opustiti Řím, aby poutníkům pohoršení nedal; dva synovce povýšil sice za kardinály, ale vlivu jim nepopřál; svého bratra nepředpustil ani před sebe. Obsazoval svědomitě biskupské stolce, o něž jenom nejhodnější se ucházeti směli, zřídil zvláštní kongregaci pro věci biskupův a upravil kongregaci indexu, Piem V. ustanovenou.

Poznav v jesuitech řádné pěstitele pravé křesťanské vzdělanosti, podporoval je v zařizování kolejí ve všech zemích a dílech světa s nesmírnou štědrostí. Jejich koleji al Jesů v Římě dal nynější podobu, udělal v ní 20 poslucháren a 360 cel pro scholastiky a slavil její otevření řečmi v 25 jazycích. Collegium germanicum, založené od sv. Ignácia, jež Julius III. schválil, nadal královskou štědrostí, daroval mu palác sv. Apolináře, klášter sv. Sáby a příjmy ze sv. Štěpána na Coeliu, vykázal mu ještě 10 000 skudů z apoštolské komory a stal se tak vlastním zakladatelem tohoto ústavu, s nímž 13. dubna 1580 uherské kollegium spojil, jež nedávno roku 1577 byl založil. Též založil řecké kollegium, kterému odevzdal kostel sv. Athanáše, jejž na hoře Pinciu vystavěl. Pro Angličany zřídil v Římě kollej, jejíž správu jesuitům odevzdal. Vídeňský a štýrsko-hradecký seminář podporoval penězi a povznesl též římský.

Nesmrtelných zásluh dobyl si opravou kalendáře, po něm teď „Řehořským" (Gregorianum) zvaného. Starý kalendář Juliánský byl od roku 325 již o 10 dní pozadu; často pomýšleno na jeho opravu a sněm Tridentský přál si jí velice. Na jeho opravu podal Antoním Laelius, lékař z Kalánrie, hotový vypracovaný plán svého bratra Aloise Laelia papeži, kterýž jej knížatům a znamenitějším universitám ku dobrozdání předložil. Dostav od nich odpovědi, zřídil zvláštní komisi z počtářův a hvězdářův, aby opravu kalendáře provedli. Nový kalendář prohlásil papež roku 1582 bullou „Inter gravissimas pastoralis officii nostri curas, ea postrema non est" slavně veškerému křesťanskému světu. Od 4. října přeskočilo se 10 dní a po 4. počítalo se hned 15. října; každý čtvrtý rok byl přestupným; rovněž každé čtvrté století, dělitelné čtyřmi, bylo přestupné. Novému kalendáři odporovali někteří učenci i pařížská universita nějaký čas; protestanté zavrhli papežskou opravu, až ji konečně v letech 1752–1777 přijali; rozkolníci Rusové a Řekové zavrhují Řehořova kalendáře do dnešního dne. V Čechách byl Řehořův kalendář přijat roku 1584, kdy 7. ledna začalo se psáti 17., na Moravě na počátku 17. století.

Dalších zásluh nabyl Řehoř XIII. prohlásiv nové vydání církevního práva roku 1582, o němž za svého předchůdce, jako jeden z učencův, spolupracoval (correctores Romani) a zřídiv stálé nunciatury ve Vídni (1581) a Kolíně (1582), k nimž potom jiné: v Lucernu, Bruselu a Mnichově přistoupily.

V politických podnicích byl papež nešťastný; nemohl k místu přivésti spolek katolických knížat proti anglické královně Alžbětě a Turkům, ano proti jeho úmyslům učinily Benátky s Turky mír a Španělové příměří.

Svými podporami peněžitými císaře, francouzského krále Karla IX., jemuž najednou v rovné sumě 400 000 dukátů poslal, chudých studujících, jimž 2 miliony skudů daroval a jiných chudých, přicházel do peněžitých nesnází a musel církevní stát berněmi obtížiti. Staré dávky, na které poplatníci dávno zapomněli byly obnoveny a dovozní cla zvýšena. Zvýšení cla škodilo obchodu, šlechta a města naříkala na porušení svých výsad, nastala nespokojenost, vzpoura a bouře; k tomu připojily se neúroda, mor a hlad; loupežnictví rozmohlo se náramně a nalézalo ochranu šlechty. Papež zemřel 10. dubna 1585. Chtěje památku na sebe ve svém rodišti Bologni udržeti, povýšil ji za arcibiskupství.