Výpis světců a osobností ve starých kalendářích
Do roku 1953 bylo v kalendářích ještě dosti katolických světců, většina byla v následujícím roce odstraněna. Až na Stanislava Kostku a Jana Křtitele, ti vydrželi v kalendářích až do roku 1960. Po roce 1969, po liturgické reformě Pavla VI. na Druhém vatikánském koncilu, se některé katolické svátky přesunuly i v katolickém kalendáři. Z československého kalendária se v padesátých letech objevili v kalendáři Jan Rokycana, Eliška Přemyslovna a Jan Žižka (ten vydržel v kalendáři až do roku 1986).
Obrácení Pavla (25. leden, světec z římského martyrologia)Pavel (hebrejsky Saul, česky Šavel) se narodil do židovské rodiny ve městě Tarsus na jižním pobřeží dnešního Turecka. Získal dobré vzdělání, jako věrný Žid a farizej studoval v Jeruzalémě. Stal se znalcem Starého zákona a pronásledovatelem prvních křesťanů. Když byl na cestě do Damašku, kde chtěl zatknout křesťany, byl oslepen mocným světlem z nebe a uslyšel hlas: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?" On se otázal: "Kdo jsi, Pane?" Hlas odpověděl: "Já jsem Ježíš, jehož ty pronásleduješ. Vstaň a jdi do města; tam se dovíš, co máš dělat." Po třech dnech slepoty a půstu se obrátil na křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. Podnikl pak tři misijní cesty, kázal evangelium a zakládal křesťanské obce.
Jan Zlatoústý (27. leden, světec z římského martyrologia)
Jan se narodil v Antiochii Syrské, již jako chlapec vynikal rozhodností a neohrožeností svých úsudků. Po ukončení studií zvolil si Jan povolání advokáta, avšak zanedlouho se mu znechutili úskoky a lsti soudních síní. Odebral se na poušť a zůstal tam šest let. Tuhými posty však ochuravěl a byl nucen se vrátit do Antiochie. Zde byl roku 386 vysvěcen na kněze a po jedenáct let kázal téměř každý den. Jeho věhlas pronikl až do Cařihradu a nakonec byl roku 397 posvěcen na biskupa. Protože však kázal proti tehdejším zlořádům, znepřátelil si císařský dvůr a nakonec byl poslán dvakrát do vyhnanství. Protože se stále nebojácně stavěl proti zlořádům, byl opět poslán do vyhnanství. Cestou na nové místo zemřel roku 407. Jeho poslední slova byla: "Sláva Bohu za všechno". Patron kazatelů i řečníků.
Karel Veliký (28. leden, světec z římského martyrologia)
Karel se narodil kolem roku 742. Byl synem franckého krále Pipina III. Krátkého a Bertrady, dcery hraběte Heriberta z Laonu. Proslul nejen jako válečník a dobyvatel, ale také jako významný vládce a zákonodárce. Za svého života zformoval království, které sahalo od břehů Atlantského oceánu na západě až po Čechy na východě a od Říma, Korsiky a severního Španělska na jihu až po pobřeží Severního moře na severu. Položil základy středověkého evropského světa, inicioval správní, ekonomické i legální reformy, dal základ uměleckému stylu zvanému Karolínská renesance. Chování Karla Velikého k papeži bylo vzorem a předlohou pro další krále v průběhu celého středověku. Karel Veliký byl jmenován králem se souhlasem papeže, tomu na oplátku slíbil ochranu jeho území. Zemřel dne 28. ledna 814 v Cáchách. Roku 1165 prohlásil kolínský arcibiskup na podnět císaře Fridricha I. Barbarossy Karla Velikého za svatého. Stalo se tak však proti vůli tehdejšího papeže Alexandra III. Církev svatořečení Karla Velikého tolerovala od roku 1176 s tím, že bylo oficiálně pouze povoleno, nikoliv uznáno. Císař není zapsán v seznamu svatých římské církve.
Martina panna (30. leden, světice z římského martyrologia)
Svatá Martina pocházela z bohaté římské rodiny, brzy však osiřela. Veřejně se přihlásila ke křesťanské víře a velkou část svého majetku věnovala chudým. Osudný se jí stal, jako mnohým dalším křesťanům, požadavek, aby obětovala pohanským bohům. Protože odmítla, byla mučena a nakonec sťata. Bohužel hodnověrných zpráv a důkazů o svaté Martině je málo, nejstarší zpráva o ní, pochází až ze VII. století. Patronka města Říma.
Řehoř II. papež (13. únor, světec z římského martyrologia)
Svatý Řehoř II. se narodil kolem roku 669 a papežem byl od 19. května 715, stal se nejvýznamnějším papežem 8. století. Právě on má značné zásluhy na pokřesťanštění Německa, kam vyslal kněze uspořádat církevní organizaci, díky tomu se německojazyčné kraje více přimkly k latinskému kulturnímu okruhu. Postavil se také proti ničení obrazů, které podporoval tehdejší byzantský císař Leon III. Syrský. Pečoval o obnovu a výzdobu některých římských kostelů, vůbec pozvedl v Itálii řeholní život. Díky své obratnosti a výmluvnosti zachránil město Řím před nájezdem langobardského krále Liutpranda. Zemřel po pontifikátu trvajícím patnáct let a necelých devět měsíců dne 11. února 731.
Jan Rokycana (22. únor, jméno z českého kalendária)
Jan Rokycana (též Jan z Rokycana, i Jan z Rokycan) narozen asi roku 1396, nejvýznamnější představitel kališnické církve za vlády Jiřího z Poděbrad a nepotvrzený arcibiskup pražský, pocházel z prosté rodiny rokycanského kováře. Odešel studovat do Prahy, kde se v roce 1415 stal bakalářem svobodných umění, za svého studia byl ovlivněn kázáními Jana Husa. Postupně sjednocuje roztříštěné husitské hnutí, roku 1429 se stal správcem duchovenstva podobojí. Rok na to se stal mistrem svobodných umění, od roku 1435 působil na univerzitě jako rektor. Roku 1451 zahájil jednání s Cařihradem o spolupráci husitů s řeckou církví, ale roku 1453 byl však Cařihrad dobyt a tak z toho sešlo. Byl oponentem Jana Kapistrána. Zemřel 22. února 1471 v Praze.
Matěj apoštol (24. únor, světec z římského martyrologia)
Matěj byl jeden z 72 učedníků Páně. Po nanebevstoupení Páně byl místo Jidáše Iškariotského, jenž spáchal sebevraždu, Matěj zvolen losem jako dvanáctý apoštol. Hlásal evangelium v Palestině a v Malé Asii. Později se odebral do Afriky, kde působil v Núbii a v Etiopii. Neví se kdy, kde a jakou smrtí zemřel. Sv. Jeroným píše, že zemřel v Etiopii, jiní tvrdí, že se vrátil do Palestiny a byl kolem roku 61 od židů kamenován a sekerou stať. Proto se vyobrazuje se sekerou. Jeho svátek byl od roku 1970 přesunut na 14. květen. Patron stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů a mládeže.
Anežka Přemyslovna (2. březen, světice z římského martyrologia)
Anežka Přemyslovna (dnes nazývána Anežka Česká), dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie, se narodila v Praze 20. ledna 1206. Natřikrát unikla stavu manželskému, chtěla žít v chudobě. Postavila špitál sv. Františka pro chudé nemocné a položila základ budoucího slavného českého řádu křížovníků s červenou hvězdou. Sama vstoupila do kláštera klarisek dne 11. června 1234. Čtyřicet let žila Anežka v klášteře jako anděl strážný národa českého. Tišila rozbroje a sváry, byla moudrou rádkyní svému bratru Václavu I. Anežka zemřela ve věku 77 let dne 2. března 1292, oplakávána celým národem. Při husitských válkách byly její ostatky ztraceny a dodnes se hledají. Roku 1874 byla Anežka z papežem Piem IX. prohlášena za blahoslavenou. Nakonec byla dne 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II. prohlášena za svatou. Patronka Čech a řádu křížovníků s červenou hvězdou.
Řehoř I. Veliký (12. březen, světec z římského martyrologia)
Svatý Řehoř I. Veliký se narodil kolem roku 540 a pocházel z významného římského patricijského rodu Aniciů. Řehoř byl nadán nevšedními vlohami, věnoval se studiím právnickým a nastoupil dráhu úřednickou. Už jako třicetiletý se stal císařským prefektem města Říma. Když mu však zemřel otec a matka vstoupila do kláštera, Řehoř opustil úřad a prodal zděděné statky, část daroval chudým a část věnoval na stavbu klášterů. Do jednoho z těchto klášterů v Římě vstoupil a žil jako prostý mnich. Díky svým vlohám se stal opatem a nakonec 3. září 590 papežem. Jako první papež použil titul "sluha sluhů Božích", jenž je užíván dodnes. Má také velikou zásluhu o zvelebení církevního zpěvu, podle něho se jmenuje církevní zpěv "gregoriánský chorál". Většinu pontifikátu byl však sužován chorobami a dne 12. března 604 skonal. Dle nových pravidel církve, kdy má přednost postní velikonoční doba, byla po roce 1969 jeho památka přesunuta na 3. září. Patron zpěváků, hudebníků, studentů sborového a chorálního zpěvu.
Klement Hofbauer (15. březen, světec z římského martyrologia)
Narodil se v roce 1751 v Tasovicích u Znojma, v chudé rodině jako devátý z celkem dvanácti dětí. Již od dětství se chtěl stát knězem, ale na studia neměla rodina peníze, vyučil se tedy pekařem. Nakonec po vyučení vystudoval gymnázium, odešel do Říma, kde se seznámil s kongregací Nejsvětějšího Vykupitele - redemptoristy. V roce 1785 byl vysvěcen na kněze a byl poslán do Střední Evropy. Je považován za velkou osobnost v historii Evropy, zapříčinil zrušení josefínských dekretů, které potlačovaly římskokatolickou církev. Ve Varšavě v letech 1787-1808 založil mnoho škol pro chudé a také první dívčí průmyslovku v Evropě. Když Napoleon po dobytí Varšavy zakázal všechna řeholní společenství, přesídlil do Vídně. Pro své působení na široké vrstvy obyvatel byl dán pod policejní dohled. Je hlavním patronem hlavního města Vídně a spolupatronem hlavního města Varšavy, také je patronem pekařů. Zemřel 15. března 1820 ve Vídni, v nynějších dobách se však připomíná 20. května.
Jan Kapistrán (28. březen, světec z římského martyrologia)
Jan Kapistrán se narodil v městečku Kapistránu v Neapolsku. Po dokončení právnických studií nastoupil jako královský správce u neapolského krále Ladislava. Za války krále Ladislava s papežem Janem XXIII. byl zajat a uvězněn. Marně však čekal od krále na vykoupení z vězení. Pokusil se o útěk, byl chycen a přikován. Tu měl příležitost přemýšlet o svém osudu. Pravil si: "Král na mě zapomněl, jak pošetilé je spoléhati na lidi! Od této chvíle chci spoléhati na Boha a sloužiti mu". Pak slíbil svým žalářníkům své jmění jako výkupné. Byl propuštěn a vstoupil do františkánského kláštera v Perugii. Jan Kapistrán byl znamenitý řečník, jeho kázání měla nevídaný účinek. Roku 1451 byl pověřen úřadem misionáře pro všechny země za Alpami, tedy i pro Čechy. Přes Vídeň se odebral do Brna, kázal v Olomouci i ve Znojmě. Pilně si dopisoval s Jiřím z Poděbrad i s Janem Rokycanem. Přesto jeho mise v Čechách nebyla příliš úspěšná. Roku 1453 se sultán Mohamed II. zmocnil města Cařihradu a blížil se po souši i po Dunaji k městu Bělehrad. Papež Mikuláš V. svolal křížovou výpravu proti Turkům, i Jan Kapistrán, ač skoro sedmdesátiletý, ujal se úkolu bránit křesťanství proti Turkům. Výprava šťastně dorazila do Bělehradu a při útoku Turků, při prudké bitvě, Jan Kapistrán mával korouhví a provolával heslo válečné: "Ježíš! Ježíš!". Potom se chopil hole a hnal se proti Turkům. Nakonec byli Turci nadobro poraženi, Bělehrad byl zachráněn dne 22. července 1456. Jan se však nakazil morem a zemřel 23. října. Dříve se jeho památka slavila 28. března, nyní je jeho svátek přesunut na 23. října. Patron Vídně, Brna, právníků a vojenských kaplanů.
Hugo biskup (1. duben, světec z římského martyrologia)
Před rokem 1000 se všeobecně očekávalo, že bude konec světa. Myšlenka na poslední věci měla blahodárný vliv na mravnost. Když však rok 1000 minul a očekávaná katastrofa nenastala, lidé si oddechli a oddali se požitkům. Nastal celkový a všeobecný úpadek mravnosti. V té době žil svatý Hugo, který se narodil v roce 1053 v Chateau Neuf v valencské diecézi ve Francii. Přes jeho námitky byl jmenován biskupem a padesát let se snažil potírat nemravnosti v grenobleské diecézi. Ani v duchovenstvu, ani v lidu nebylo kázně. Nebylo divu, že Hugo vida to, hořce zaplakal. Trpěl velice bolestmi hlavy a žaludku, ke konci života ztratil paměť, modlitby však nezapomněl. Ráno 1. dubna 1132 zemřel. Patron Grenoblu a vzýván při bolestech hlavy.
František z Pauly (2. duben, světec z římského martyrologia)
František se narodil roku 1437 v městečku Paole u Neapole. Ve 13 letech jej rodiče dali do františkánského kláštera, kde pomáhal v kuchyni. Vykonal pouť do Říma a do Assisi, žil šest let jako poustevník v Kalábrii. Založil nejpřísnější řád, žádá obětování všeho. Kromě tří obvyklých slibů, chudoby, čistoty a poslušnosti, přidal ještě čtvrtý, slib ustavičného postu. Jeho způsob života však neodrazoval, ale přitahoval. Venkovští lidé ho měli rádi, protože uměl z různých bylinek uvařit léky pro lidi i dobytek. Lidem z města zase imponovala velikost jeho osobnosti a moudrost jeho úsudků. Chodili k němu na radu kardinálové, králové i papežové. Když byl francouzský král Ludvík stižen mrtvicí, nechal povolat Františka, neb se velmi bál smrti. František však přišel až na příkaz papeže. Když král spatřil světce zaradoval se a žádal ho a by mu u Boha vyprosil zdraví a prodloužení života. Světec mu však odpověděl, že život králův jako život každého člověka má své meze, aby se tudíž připravil na smrt, král zemřel v jeho náručí šťastnou smrtí roku 1483. František zemřel na Velký pátek 2. dubna 1507, jak sám předpověděl. Patron poustevníků a italských námořníků, vzýván na ochranu před morem i při manželské neplodnosti.
Marek evangelista (25. duben, světec z římského martyrologia)
Evangelista svatý Marek pocházel ze židovské rodiny v Jeruzalémě. Původně se jmenoval Jan, až později přijal jméno Marek, Římanům obvyklé a oblíbené. Na víru obrátil Marka apoštol Petr, jenž ho nazývá proto svým synem. Marek je autorem jednoho z evangelií, jde o nejkratší a nejstarší ze čtyř kanonických evangelií. V podstatě jde o Petrova kázání o životě Krista, sepsáno bylo pravděpodobně za Petrova dohledu. Jeho evangelium začíná vyprávěním o kázání Jana Křtitele na poušti, která bývá považována za "domov lvů", proto bývá Marek zobrazován s okřídleným lvem. Zemřel jako mučedník, v Alexandrii usmýkán k smrti. V roce 828 Markovy ostatky přeneseny do Benátek, od té doby je jejich patronem. Dále je patronem notářů, zedníků, sklenářů a písařů.
Jan apoštol (6. květen, světec z římského martyrologia)
Druhý svátek svatého Jana, apoštola a evangelisty Páně (první svátek je 27. prosince). Je to liturgická oslava mučednického svědectví, které čtvrtý evangelista vydal svému Pánu před Latinskou branou v Římě. Podle starého podání, zaznamenaného spisovatelem Tertulliánem, byl svatý Jan v Římě uvržen do kotle vroucího oleje. Zůstal však "nedotčen a čistší než před tím". V Římě byla již od 9. století slavena památka mučednictví svatého Jana ve stejnojmenné basilice před Latinskou branou. Tento den je i výročím posvěcení této svatyně. Po tomto mučení byl svatý Jan vypovězen na ostrov Patmos. Tam měl zjevení o budoucích osudech Církve, která napsal v poslední knize Nového Zákona, v Apokalypse. Mimo jiné je vzýván jako ochránce při popálení.
Jan Nepomucký (16. květen, světec z římského martyrologia)
Svatý Jan Nepomucký se narodil kolem roku 1340 v městě Pomuku poblíž Plzně. Vzdělání získal v tamějším klášteře, studia dokončil na vysokém učení pražském a roku 1369 byl jmenován císařským notářem. V roce 1380 byl vysvěcen na kněze a současně studoval dál církevní právo na universitě v Padově a dosáhl tam doktorátu. Po návratu do Prahy se stal kanovníkem vyšehradské kapituly. Tehdy vládl král Václav IV., nakloněný k nestřídmosti a ukrutnosti. Porušoval církevní zásady i předpisy, dostal se tak do konfliktu s tehdejším pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Díky volbě opata se dostali do sporu, král zuřil a veřejně vyhrožoval smrtí zejména úředníkům arcibiskupa. Několik z nich mučil, nejvíce Jana, kterého nakonec nechal utopit dne 20. března 1393. Dne 16. května se slaví jeho svátek díky nepřesně uvedenému datu úmrtí v kronice Václava Hájka z Libočan (jenž mylně uvedl i místo narození jako Nepomuk). Kult svatého Jana Nepomuckého je nerozlučně spojen s českým barokem, kdy patřil k nejvýznamnějším světcům. Patron Čech, kněží, zpovědníků, vzýván za mlčenlivost a proti povodním.
Filip Neri (26. květen, světec z římského martyrologia)
Narodil se ve Florencii roku 1515, už v dětství projevoval neobyčejnou dobrotu srdce. Po skončení humanitních studií odešel do Říma, kde se stal domácím učitelem a zároveň studoval filosofii a bohosloví. Viděl však, že věda svádí k pýše, proto zanechal studia a věnoval se službě nemocným a mládeži. Založil bratrstvo nejsvětější Trojice, jehož úkolem byla charitativní péče o poutníky. Roku 1551 byl vysvěcen na kněze. Svatý Filip říkával, že lidi veselé lze snadněji přivésti na dobrou cestu než lidi trudnomyslné. Proto viděl-li někoho z mladých svých přátel věšeti hlavu, pleskl ho mírně a přívětivě po tváři a řekl: "Proč jsi smuten? Co se ti stalo? Pojď a pověz to svému otci!" Zemřel 26. května 1595 na svátek Božího Těla ve věku 80 let. Patron humoristů.
Alois Gonzaga (21. červen, světec z římského martyrologia)
Narodil se 9. března 1568 na zámku Castiglione poblíž Gardského jezera. Byl ze starého, ale krutého knížecího rodu, naštěstí podědil jen ráznost a energičnost. Přes odpor otce prosadil svůj vstup do jezuitského řádu. V klášteře se přísně postil a když roku 1591 vypukl v Římě mor, odešel ošetřovat nemocné. Nakazil se a zemřel 21. června stár pouhých 23 let. Je patron mládeže a studujících, také pomocník proti morové epidemii.
Pavlín biskup (22. červen, světec z římského martyrologia)
Paulinus (česky Pavlín) se narodil kolem roku 353 v jižní Galii jako syn státního úředníka. V 25 letech se stal konsulem v Campanii, kde měl mnoho statků. Při svých cestách se pravděpodobně zásluhou sv. Ambrože setkal s křesťanskou vírou. Křest přijal ve věku 36 let. Společně se svojí manželkou Terezií rozdali majetek a odešli do Barcelony ve Španělsku. Zde byl nakonec vysvěcen na kněze. Záhy však odešel do Itálie, kde shromáždil komunitu jejíž členové žili v chudobě, postili se, společně se modlili a ve dne pracovali na zahradě. Tak žil Paulinus v pokoře a zbožnosti 15 let. Roku 409 byl zvolen arcibiskupem nolským. Jako biskup staral se neúnavně o časné i věčné blaho svěřeného lidu. Zemřel roku 431.
Jan Křtitel (24. červen, světec z římského martyrologia)
Na rozdíl od ostatních světců se u Jana Křtitele slaví den narození, ne smrti. Důvodem je jeho povolání jemuž byl předurčen již před svým narozením. Jeho rodiči byli židovský kněz Zachariáš a Alžběta, kteří žili ve vesnici Ain Karim, poblíž Jeruzaléma. Z lásky k Bohu šel v dětském věku na poušť a žil životem poustevníka. Aby pro Boha získal duše, opustil poušť, šel k Jordánu a hlásal pokání. Moc jeho kázání byla tak veliká, že se posluchači dávali křtít v řece Jordán. Také Kristus přišel, než začal konat, kde Jan křtil. Tu Jan spatřil nad jeho hlavou nebesa otevřená a Ducha svatého sestupujícího jako holubice. Mocný hlas zvolal: "Tento jest Syn můj milý, v němž se mi zalíbilo". Veřejná činnost Janova netrvala pak dlouho. Kritizoval krále, byl proto uvržen do vězení a později sťat.
Maří Magdaléna (22. červenec, světice z římského martyrologia)
Marie Magdalena (lidově také Máří Magdaléna) pocházela z městečka Magdaly na břehu Genezaretského jezera. Bohatá, krásná a vznětlivé mysli, stala se brzy lehkomyslnou a propadla životu hříšnému. Avšak srdce její nenalézalo v rozkoších blaha a pokoje. Zvěst o Ježíšovi, o jeho učení a divech dotkla se jejího srdce. Stará legenda vypráví takto: Marta navštívila svou sestru Marii a požádala ji, aby společně vyslechly proroka, který uzdravoval nemocné. Marie Magdalena zprvu odmítla, ale nakonec souhlasila. Druhého dne se nastrojila do nejnádhernějších šatů a šla na náměstí, kde lid očekával proroka. Kristus Pán pohlédl na Magdalénu a Magdaléna pohlédla na něho. Ale Kristus na ni pohlédl tak, jak jednou pohlédne na zavržené při posledním soudu. A tohoto pohledu se Magdaléna ulekla, zbledla, jaky by měla umřít. Od té doby Magdalena činila přísné pokání. Přidala se k nábožným ženám, které provázely Krista. O dalších osudech Marie Magdalské nemáme určitých zpráv. Patronka kajícníků, studentů, zajatců a svedených.
Jakub apoštol (25. červenec, světec z římského martyrologia)
Ve sboru dvanácti apoštolů Kristových byli dva Jakubové, zde se jedná o Jakuba zvaného Starší, jenž byl synem rybáře Zebedea. Bratři Jakub a Jan byli mezi prvními učedníky, jež Kristus k sobě povolal. Patřili mezi jeho nejdůvěrnější učedníky, kteří byli často svědky nejdůležitějších událostí v jeho životě. Jakub a Jan byli povahy rázné a prudké. Proto dostali od spasitele jména "Synové hromu". Jakub zemřel mučednickou smrtí jako první z apoštolů, byl sťat mečem před Velikonočními svátky roku 44. Jeho ostatky byly později přeneseny do Španělska, na ochranu před Saracény byly ukryty a nakonec zapomenuty. Později byly objeveny a nad nimi byl vystavěn chrám, jenž byl vysvěcen 25. července 816, odtud je stanoven den svátku. Patron Španělska, poutníků, bojovníků a dělníků.
Josef Kupertinský (18. září, světec z římského martyrologia)
Svatý Josef Kupertinský se narodil roku 1603 v městečku Kupertinu v bývalém království neapolském. V mládí trpěl nemocemi, nebyl proto příliš oblíben. Začal se učit obuvníkem, ale nakonec byl přijat u františkánů v Neapoli do kuchyně. Tam však svou krátkozrakostí působil zmatek nad zmatek a byl proto propuštěn. Potom byl na přímluvu svého strýce Donáta přijat ve františkánském klášteře v Della Grotella. Tam se vzdělával a nakonec byl vysvěcen na kněze. Bůh jej obdařil moudrostí, prozíráním lidských srdcí a jinými milostmi, prý také dokázal levitovat. Josef zemřel v Ossimu ve věku 60 let dne 18. září 1663. Je patronem letců, obuvníků a studentů.
Matouš evangelista (21. září, světec z římského martyrologia)
Matouš se původně jmenoval Levi a byl celníkem. Jednoho dne šel Ježíš městem a uviděl Matouše, jak sedí u celnice. I řekl jemu: "Pojď za mnou!" Jediné toto slovo postačilo. Matouš vstal, opustil všechno a šel ihned ochotně za Ježíšem. Z tohoto neočekávaného povolání měl celník takovou radost, že po několika dnech vystrojil Kristu Pánu a jeho učedníkům hostinu, pozval na ni i ostatní celníky. To se nelíbilo farizeům a ptali se: "Proč s celníky a hříšníky jí mistr Váš?" Ježíš to zaslechl a řekl: "Zdraví nepotřebují lékaře, nýbrž nemocní." Matouš je i autorem evangelia, doslovně to znamená "radostné poselství". Patron celníků, bankovních a finančních úředníků.
Václav kníže (28. září, světec z římského martyrologia)
Svatý Václav byl český kníže a světec, který je považován za hlavního patrona české země a symbol české státnosti. Narodil se kolem roku 903 jako nejstarší syn českého knížete Vratislava I a jeho manželky Drahomíry. Měl bohaté nadání a bystrou mysl. Zprvu jej vychovávala jeho babička svatá Ludmila, vedla jej k bázni Boží a cvičila ho v křesťanských ctnostech. Jako budoucí panovník se učil znát jak jazyk slovanský, tak latinský. Kolem roku 923 se ujal Václav vlády, bylo mu tehdy asi dvacet let a Čechy byly na pokraji záhuby. Václav zachránil svou statečností a moudrostí celistvost i nezávislost české země. Hned na počátku své vlády dával najevo svou mírnost a zbožnost, to nebylo po chuti mnohým lechům a vladykům. Jeho bratr Boleslav se z touhy po trůnu přidal ke spiklencům, kteří chtěli Václava zavraždit. Pozval Václava na den 27. září roku 929 nebo 935, na svátek sv. Kosmy a Damiána, do svého sídla v jehož blízkosti byl kostel zasvěcený těmto mučedníkům. Václav, ač dobře věděl, jaké úklady se mu strojí, pozvání přijal. Druhého dne, při cestě na ranní mši, byl zavražděn. Václav vypustil duši řka: "Pane v ruce tvé poroučím ducha svého." Svatý Václav je patronem Čech, Moravy a míru.
František z Assisi (4. říjen, světec z římského martyrologia)
František se narodil roku 1282 v městě Assisi v Umbrii. Otec dal synáčkovi jméno Francesco, to jest Francouzek. Měl se podle vůle otce stát kupcem. Jednoho dne vstoupil František do polorozpadlého chrámu sv. Damiána a modlil se. Pojednou uslyšel hlas: "Františku! Jdi a obnov můj dům, neboť hle: rozpadá se!" František šel domů, vzal ze skladu několik balíků sukna, vložil jej na koně a na trhu prodal jak sukno, tak koně. Peníze pak věnoval na opravu kostela. Františkův otec se rozhněval a žádal po něm, aby se zřekl nároku na dědictví. František se všeho vzdal a žil v naprosté chudobě. Brzy se k němu přidávali druzí, kteří chtěli žít jako on: v pokoře a chudobě. Složil prostým slohem pravidla o 23 kapitolách. Hlavním předpisem je naprostá chudoba, nikdo nesmí peněz přijímati ani míti. Kdo umí řemeslo, ať pracuje! Za práci ať nežádá peněz, nýbrž jen pokrm. Svatý František (zvaný též Serafinský) zemřel dne 4. října 1226, ve věku 44 let. Patron Itálie, Filipín, ekologie a ochránců přírody, chudých, kupců, vzýván proti bolestem hlavy i proti moru.
Eliška Přemyslovna (5. říjen, jméno z českého kalendária)
Eliška Přemyslovna se narodila 20. ledna 1292 jako dcera českého a polského krále Václava II. a Guty Habsburské. V roce 1307 se stala manželkou Jana Lucemburského. Ke konci života se Eliška Přemyslovna věnovala podpoře stavby Zbraslavského kláštera a rovněž usilovala o svatořečení Anežky Přemyslovny. Zemřela na tuberkulózu 28. září 1330 v osmatřiceti letech.
Jan Žižka (11. říjen, jméno z českého kalendária)
Jan Žižka z Trocnova, narozen roku 1360, byl významný český husitský vojevůdce. Historicky je podrobněji zmapováno pouze jeho posledních šest let života. Jen je známo, že vyhlásil nepřátelství Rožmberkům a královskému městu České Budějovice a působil jako záškodník. Za rok byl ze spáchaných zločinů Václavem IV. omilostněn a posléze vstoupil do služeb polského krále Vladislava II. Jagella. Dále se předpokládá, že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v Praze, kde se seznámil s kázáním mistra Jana Husa. Později se stal jedním ze čtyř hejtmanů na hoře Tábor, zřejmě mu náležel post vojenského velitele. Při obléhání hradu Rábí v červnu 1421, byl raněn a zcela oslepl. Ale ani slepota mu nezabránila dál pokračovat v boji s domácím i zahraničním nepřítelem. Zemřel 11. října 1424 u Přibyslavi při obléhání hradu.
Eduard král (13. říjen, světec z římského martyrologia)
Svatý Eduard byl syn anglického krále Ethelreda a Emmy, jež byla dcerou normandského vévody Richarda. Rodiče Eduardovi uprchli před útoky nepřátelských Dánů do Normandie. Z těchto strastí poznal Eduard již v útlém věku marnost všeliké moci a slávy pozemské a pohrdaje světem miloval Boha a hledal statky věčné. Avšak když angličtí velmožové sami nabízeli Eduardovi uprázdněný trůn, Eduard nabídku přijal. Byl s jásotem přijat a jeho první snahou bylo napravit křivdy způsobené dřívější cizáckou vládou. Zemřel 5. ledna 1066 (v katolickém kalendáriu z polovičky XX. století doby byl svátek přesunutý). Patron Anglie a jejich panovníků.
Kalist I. (14. říjen, světec z římského martyrologia)
Kalist byl syn námořníka v Římě a stal se v jinošském věku otrokem. Jelikož sloužil poctivě, dostal za své služby peníze za které si otevřel směnárnu. Neměl však štěstí v obchodě a přišel na mizinu. Uprchl, ale byl chycen a dán do mlýna. Někteří křesťané vyprosili mu propuštění, aby si mohl u židovských dlužníků vyzvednout peníze. Vstoupil tedy v sobotu do židovské modlitebny a žádal přítomné dlužníky, aby mu vrátili peníze. Ti se však na něj obořili a udali jej, že rušil jejich bohoslužbu. Kalist byl zase odsouzen na nucené práce. Několik let potom byli křesťanští odsouzenci v dolech propuštěni. Papež Zefyrín svěřil Kalistovi vedení nižšího duchovenstva a ustanovil ho správcem pohřebiště. Roku 218 se stal Kalist papežem. Protože za mládí prošel trpkou školou života, prosazoval v církevní kázni moudrou umírněnost. Kalist ustanovil po tři soboty do roka půst na vyprošení polní úrody. Tyto posty, k nimž později přistoupil čtvrtý, daly podnět k zavedení čtvera suchých dní. Podle pověsti byl Kalist dne 14. října 222 ubit protikřesťanskými výtržníky.
Lukáš evangelista (18. říjen, světec z římského martyrologia)
Svatý Lukáš pocházel ze syrské Antiochie a byl syn pohanských rodičů. Nabyl vědeckého vzdělání a věnoval se povolání lékařskému. Ve svém rodišti poznal a přijal víru Kristovu, pokřtěn byl apoštolem Pavlem. Protože Pavel byl často nemocen stal se Lukáš díky svému povolání jeho důvěrníkem. Lukáš napsal v letech 67—70 dva velmi důležité spisy: Evangelium a Skutky apoštolské. Byl k tomu nad jiné povolán díky svému vyššímu vzdělání. V evangeliu podal obšírnou a věrnou zprávu o životě Kristově a začátcích Církve. Co napsal v evangeliu, znal z vyprávění svědků, kteří Krista viděli a slyšeli. V Skutcích apoštolských vypravuje, jak se apoštolové jali kázat evangelium a jaké divy činili. Dál o něm není spolehlivých zpráv, snad byl popraven oběšením ve vysokém věku 84 let. Patron lékařů, lékárníků, právníků, řezníků, zlatníků, malířů a křesťanských umělců všeobecně.
Petr z Alkantary (19. říjen, světec z římského martyrologia)
Narodil se v roce 1499 v Alcántara ve Španělsku u hranic z Portugalskem. Otec byl guvernérem Alcántary (česky Alkantara). Již jako šestnáctiletý vstoupil do kláštera, jeho kajícnost byla převeliká. Po čtyřicet let spal pouze jeden a půl hodiny denně, spával v sedě, maje hlavu opřenu o prkénko zasazené do zdi. V řádě Petr zpozoroval, že se dřívější kázeň uvolnila. Umínil si proto, že založí s dovolením papeže novou družinu Menších bratří. Postavili si klášter tak maličký, že Petr ve své komůrce mohl jen klečet nebo býti shrben. Již staří pohanští mudrci měli pravidlo: každý požitek je hřebík, který přikovává duši k tělu. Čím více si odepřeme požitků, tím větší bude svoboda naší duše. Zemřel dne 18. října 1562. Patron Brazílie a nočních hlídačů. Podle současného Římského martyrologia se připomíná 18. října, ale františkánská rodina slaví jeho památku stále 19. října.
Karel Boromejský (4. listopad, světec z římského martyrologia)
Svatý Karel Boromejský se narodil dne 2. října 1538 na zámku Aroně na břehu jezera v severní Itálii. Otec byl hrabě Gilbert Boromeo a matka pocházela ze slavného rodu Medicejského. Již v 21 letech dosáhl dvojího doktorátu práv a bohosloví. Karlův strýc, kardinál Jan Medicejský, se stal papežem a přijal jméno Pius IV. Karel se obával, že podle tehdejšího nechvalného zvyku bude zahrnován církevními hodnostmi a to se také stalo. Již v 25 letech ho papež jmenoval kardinálem a arcibiskupem milánským. Někteří reptali proti tomu, ale brzy se přesvědčili, že mladý kardinál je pravým reformátorem. Začal sám u sebe. Vedl sám život nadmíru sebezapíravý do svého paláce zavedl přísný řád a jednoduchost. Karel se ujal těžkého úkolu obnovit náboženský a mravní stav své arcidiecéze. Vytrvale a rozhodně naléhal na opravu mravů duchovenstva i lidu. Když v Miláně vypukl mor vynaložil všechny peníze i zásoby obilí na úlevu všeobecné bídy. Kardinál spěchal z ulice do ulice, aby nemocným poskytl pomoci a útěchy. Konečně na začátku roku 1577 mor přestal. Při duchovních cvičeních nastydl a zemřel na večer dne 3. listopadu 1584. Patron boromejek, biskupů, katechetů, nemocných a vzýván proti moru.
Stanislav Kostka (13. listopad, světec z římského martyrologia)
Svatý Stanislav Kostka se narodil 30. října 1550 v Rostkově v Polsku v šlechtické rodině. Nábožná matka vedla jej ke zbožnosti a k bázni Boží. Stanislavovi se protivilo vše, co porušovalo stydlivost, nezřídka se zachvěl bázní před hříchem tak, že omdlel a klesl na zem. Roku 1567 byl přijat jako novic do jezuitského řádu v Římě. Stanislav žil tak v Bohu, že mu modlitba byla největší rozkoší. Svou poslušností nabyl tak veliké moci u Boha, že mu dali jméno Stanislav "Všemohoucí". Zemřel po krátké nemoci dne 15. srpna 1568 ve věku nedožitých 18 let. Patron Polska, studentů a umírajících. Dříve se jeho památka připomínala 13. listopadu, ale od roku 1969, po liturgické reformě, se připomíná dne 15. srpna.
Konrád bratr (26. listopad, světec z římského martyrologia)
Narozen 22. prosince 1818 v bavorském Parzhamu, pokřtěn byl jménem Jan. Již od dětství projevoval velkou zbožnost, denně navštěvoval kostel a meditoval. Do 31 let pracoval na poli, pak však odešel do kapucínského kláštera, kde nakonec dělal vrátného. V roce 1852 vrátný Jan složil řeholní sliby a přijal jméno Konrád. Sám zůstal po celý život chudým a slovo "moje" vůbec nepoužíval. Zemřel dne 21. dubna 1894 v 75 letech, vyčerpán a oslaben mnohými nemocemi. Patron vrátných, vzýván při nejrůznějších trampotách.
Ondřej apoštol (30. listopad, světec z římského martyrologia)
Ondřej pocházel z městečka Betsaidy na břehu Genezaretského jezera. Byl syn Janův a bratr Šimona Petra, stejně jako oni i on byl rybářem. Nejdříve byl učedníkem Jana Křtitele, později se stal učedníkem Ježíše, spolu se svým bratrem. Stal se jedním z nejbližších Ježíšových učedníků, kteří směli být přítomni některým výjimečným událostem. Později se Ondřej vydal na apoštolské cesty do dalekých zemí. Hlavně působil ve Skytii (dnešní jižní Rusko), pak procestoval Malou Asii a Řecko. Ve městě Patras byl Ondřej zajat a odsouzen k smrti. Byl ukřižován na kříži ve tvaru písmene X, od té doby se tento kříž nazývá svatoondřejský. Aby apoštol déle trpěl, nebyl přibit hřeby, nýbrž připoután provazy. Zůstal živ až do třetího dne, 30. listopadu roku 70 nakonec zemřel. Patron rybářů, Rumunska, Ruska, Řecka, Sicílie, Skotska a Ukrajiny.
František Xaverský (3. prosinec, světec z římského martyrologia)
Hrdý šlechtic František Xaverský se narodil 7. dubna 1506, studoval v Paříži a stal se tam doktorem filozofie. Při studiích bydlel Ignácem z Loyoly, jenž jej hluboce ovlivnil a nakonec se stal jeho následovníkem. V roce 1534 složili v kapli na Montmartru v Paříži slib chudoby, čistoty, pouti do Jeruzaléma a poslušnosti k papeži. Roku 1540 byl František pověřen úkolem hlásat evangelium v Indii. František napsal stručnou knihu o pravdách náboženských, aby si je jeho posluchači snadněji zapamatovali. Celá rozsáhlá Indie nestačila jeho planoucí horlivosti a tak se roku 1549 vydal do Japonska. O tři roky později se chtěl zase vypravit do Číny, těsně před příjezdem byl však zachvácen horečkou a zesnul dne 2. prosince 1552. Patron Indie, jezuitů, všech misionářů, lidí od katolického tisku a námořníků.
Mikuláš biskup (6. prosinec, světec z římského martyrologia)
Mikuláš se narodil kolem roku 280 v lykijském městě Pataře. Po úmrtí svých rodičů štědře a tajně rozdával zděděné jmění potřebným. Časem se lid přesto dozvěděl, že Mikuláš činí potají dobrodiní a chválil jej. Mikuláš však odmítal chválu a aby ušel projevům vděčnosti, putoval do Palestiny. Na zpáteční cestě se zastavil v městě Myře, kde byl právě sněm biskupů kvůli volbě nového pastýře. Nejstaršímu z nich bylo vnuknuto, že biskupem má být muž, který příštího dne vstoupí do chrámu jako první. A to byl Mikuláš. I jako biskup byl vzorem dokonalé lásky k Bohu a bližnímu. Za pronásledování křesťanů byl uvězněn a poslán do vyhnanství. Mikuláš se též zúčastnil Nikajského koncilu v roce 325, jako jeden z nejzkušenějších a nejhorlivějších biskupů. V západní liturgické tradici jeho svátek připadá na 6. prosinec a oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem. Svatý Mikuláš je patron námořníků, obchodníků, dětí, studentů a vězňů. Též je patronem Ruska.
Ambrož biskup (7. prosinec, světec z římského martyrologia)
Ambrož se narodil v letech 335—340 v Trevíru jako syn císařského místodržitele v Galii. Studoval v Římě a věnoval se právnické dráze. Roku 374 byla milánská křesťanská obec rozpolcena bludařstvím a nemohla se sjednotit na volbě biskupa. Ambrož se jako místodržitel snažil domlouvat rozhádanému shromáždění, po jeho řeči se náhle ozval dětský hlas: "Ambrož budiž biskupem". A všichni shromáždění vyhlásili dne 7. prosince místodržitele svým pastýřem. Neměl však potřebného vzdělání a bál se i odpovědnosti. Snažil se proto utéci, ale jeho volba byla schválena. Doplnil si vzdělání a úřadu se věnoval celou duší, svůj majetek věnoval církvi a chudým. Úřad vykonával svědomitě a neváhal se postavit nejen proti bludům v církvi, ale i proti císaři Theodosiovi. Zemřel v noci na Bílou sobotu dne 4. dubna roku 397. Je patronem Milána, Lombardie, biskupů, kameníků a včelařů.
Tomáš apoštol (21. prosinec, světec z římského martyrologia)
Byl rodem z Galileje, pocházel z chudé rodiny a snad byl stavitelem a zedníkem zároveň. Kristus si ho zvolil do sboru dvanácti apoštolů a on jej provázel na cestách. Nezávislých pramenů o Tomášovi příliš není, jen vyprávění z Bible. Byl to muž ducha statečného a povahy rázovité. Měl chvalitebnou snahu aby poznal pravdu a jakmile nabyl jistého přesvědčení, držel se ho pevně. Po smrti a vzkříšení Ježíše se jeho učedníci večer shromáždili, Tomáš však mezi nimi nebyl. Ježíš přišel a postavil se mezi ně a řekl jim: "Pokoj vám". Učedníci se velmi zaradovali a později vše říkali Tomášovi. Ale on řekl: "Neuzřím-li v rukou rány hřebů a nevložím-li ruku svou v jeho bok, neuvěřím!" Po osmi dnech byli učedníci opět shromážděni i s Tomášem. Ježíš se opět objevil a pravil k Tomášovi: "Vlož svůj prst sem a vztáhni ruku svou v bok můj a nebuď nevěřící, nýbrž věřící." Tomáš zvolal "Pán můj a Bůh můj!". Řekl mu Ježíš: "Že jsi mě uviděl, uvěřil jsi; blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili." Tomáš se později odebral do dalekých krajů a kázal evangelium. Zemřel v Indii jako mučedník, probodnut kopím. Patron Indie, Portugalska, architektů, stavitelů, tesařů, zedníků, kameníků a teologů. Jeho svátek byl několikrát měněn, naposledy roku 1969 z 21. prosince na nynější 3. červenec.
Štěpán mučedník (26. prosinec, světec z římského martyrologia)
Nevíme jakou cestou přišel Štěpán k víře. Jenom víme, že byl helénským židem, tedy, že vyrostl mezi Řeky a pohanskými Římany. O Štěpánově životě se dochoval pouze jediný dobový pramen, Skutky apoštolů, a ten si všímá jen vrcholu Štěpánova života, kdy se stal jáhnem, kázal křesťanství a byl pro své názory souzen a popraven kolem roku 35. Byl odveden z města protože rozsudek smrti se nesměl provádět uvnitř města a ukamenován k smrti. Při exekuci si svědkové odložili své pláště k nohám mládence jménem Šavel. Z něj se později stal apoštol národů, svatý Pavel. Svatý Štěpán je patronem zedníků a kameníků - kvůli způsobu své smrti.
Jan evangelista (27. prosinec, světec z římského martyrologia)
Svatý Jan, apoštol, byl syn Zebedeův a Salomin. Měl bratra jménem Jakub. Otec i synové byli rybáři v Galileii. Jan byl zprvu učedníkem Jana Křtitele, později byl zvolen za apoštola Krista. Jan byl svědkem zázraků Kristových i svědkem jeho ukřižování. S apoštolem Petrem pak rozšiřovali Církev v čele ostatních apoštolů. Jan napsal svoje evangelium chtěje tak doplnit zprávy předchozích tří evangelií. Roku 94 za pronásledování císaře Domiciána, byl zatčen a odveden do Říma. Zde byl mučen a nakonec vypovězen na ostrov Pathmos. Tam napsal knihu "Zjevení", která obsahuje hluboká tajemství o stavu a budoucích osudech Církve. Zemřel roku 101 jako devadesátiletý v Efesu smrtí klidnou a blaženou. Patron teologů, úředníků, spisovatelů, vazačů knih, výrobců papíru, vinařů, vzýván jako ochránce přátelství, při otrávení, popáleninách a za příhodné počasí.
