Dějiny komputu
Komputem se v tomto článku rozumí věda o stanovení kalendářního data Velikonoc, nejdůležitějšího křesťanského svátku. Nejstarší komputistické traktáty nebyly jen prostými návody k počítání Velikonoc, obsahovaly mnohem víc: základy aritmetiky, vysvětlovaly postupy pro vytváření velikonočních tabulek, poskytovaly základní astronomické údaje o pohybech Slunce, Měsíce i planet. Komputy tedy poskytovaly teologické, astronomické a matematické pojetí času. Středověk je již od renesance vykreslován jako období temna a úpadku, tak je bohužel chápán dodnes. Teprve moderní historiografie ukazuje, že věda v dějinách prodělává trvalý a kontinuální pokrok od antiky až po současnost. Temný obraz středověku vychází ze značně zkreslených představ o tomto období evropských dějin.
Počátky komputu začínají od 3. století, kdy se v Alexandrii objevují první snahy o sestavení velikonočních tabulek. Alexandrijský biskup Theofilos (* ? — † 412) vytvořil tabulky pro roky 380—480, jeho synovec a nástupce Cyril (* 376 — † 444) rozšířil tabulky do roku 531. V roce 525 sestavil nové velikonoční tabulky římský opat původu Dionysius Exiguus, který zřejmě převzal Cyrilovy tabulky a jen je rozšířil do roku 626. Samy o sobě nepředstavují žádnou inovaci, Dionysius však zavádí nové datování, více na stránce Různé letopočty.
sv. Beda Ctihodný
De temporum ratione
K definitivnímu prosazení alexandrijského způsobu počítání Velikonoc nejvíce přispěl zakladatel středověké komputistiky, benediktinský mnich Beda Ctihodný (* 672/3 — † 735). Zřejmě nerad cestoval a tak strávil celý svůj život v klášteře nedaleko místa svého narození na severovýchodě Anglie. Přesto během svého života sepsal mnoho vědeckých děl z oblasti matematiky, zeměpisu, astronomie i historie. O komputistice pojednával jeho spis De temporum ratione (725, česky O počítání času), které se stalo po pět následujících století základní příručkou komputu. Data velikonočních svátků vypočetl pro léta 532—1063. Své dílo doplnil tabulkami, kalendářem a mnemotechnickými verši. Beda neprováděl jen teoretické výpočty, ale pomocí slunečních hodin je porovnával se skutečností. Zjistil, že délka roku není určena přesně a, že se juliánský kalendář rozchází se skutečností. Mimo jiné zde uvádí, že za nestejnou délku dne může kulatost Země! Toto tedy vyvrací názor, že ve středověku lidé věřili v placatost Země (více o tomto mýtu, na stránce Myth of the Flat Earth, anglicky). Spis obsahuje i popis znázorňování čísel a počítání na prstech a pažích. Různé kombinace natažených a ohnutých prstů umožňovaly znázorňovat čísla do tisíců. A pomocí různých poloh paží bylo možné dospět až k miliónům. S počítáním na prstech souvisí i terminologie, jednotky i prsty jsou latinsky nazývány digiti. Tato kniha pak byla díky anglickým mnichům rozšířena po celé Evropě. V několika dalších svých spisech provedl výklad celé teorie komputu. Také přispěl k rozšíření Dionysiova letopočtu, který používal ve svém dalším stěžejním díle Církevní dějiny národa Anglů (731), díky tomu začalo datování po Kristu (anno Domini) od 8. století v celé Evropě převládat.
Rabanus Maurus
Protože spis De temporum ratione byl dosti obtížný, byla již od 9. století snaha sestavit jednodušší komputistické příručky a encyklopedie. Takovou pomůckou byl třeba veršovaný dialog Liber de computo (820), který sepsal opat benediktinského kláštera ve Fuldě a pozdější mohučský arcibiskup Rabanus Maurus (* 780? – † 856). Formou rozhovoru mezi žákem a učitelem poskytuje základní přehled o pravidlech počítání času. Úvodní část obsahuje elementární úvod do aritmetiky, druhá část vysvětluje čas a jeho měření. Třetí část se týká nebeských jevů. Ve čtvrté části popisuje sluneční, měsíční cykly a vysvětluje pojem epakt. Nakonec poskytuje praktické instrukce ke stanovení kalendářního data Velikonoc.
Bedův spis De temporum ratione byl překonán až po bezmála půl tisíciletí, komputistickým traktátem Computus ecclesiasticus (1250?), jehož autorem byl Johannes de Sacrobosco (také Jan z Holywoodu, * 1195? – † 1256?). Tento traktát obsahuje nejen standardní komputistická témata, ale navíc obsahuje i návrh na reformu kalendáře.
Compotus presbyterorum 1395
Nejstarší matematický spis od českého autora je rukopis Compotus presbyterorum od Jana z Březnice z roku 1395. Obsahuje cykly a epakty vypočtené na několik let a návod jak vypočítat tato čísla důležitá pro určení pohyblivých svátků. Tento spis kdysi býval součástí dietrichsteinské mikulovské knihovny, ale byl již ve 30. letech 20. století samotnými Dietrichsteiny prodán v aukci. Koupil jej tehdejší československý stát a dnes je tento rukopis uložen v Moravské zemské knihovně v Brně (digitalizovaný Compotus presbyterorum). Zde si dovolím malou poznámku: tento spis bývá často v pramenech uváděn jako Computus clericorum od stejného autora s jiným rokem vzniku 1393.
Nekřesťanské kultury chápaly čas analogicky k přírodním procesům jako cyklický proces. Toto cyklické pojetí času bylo křesťanstvím potíráno jako projev pohanství. Místo toho byl zaveden křesťanský lineární čas orientovaný do minulosti - ke Kristu, a do budoucnosti - ke konečnému oddělení hříšníků od spasených. Komputus spojil čas přírody i čas posvátný do jednotného univerzálního křesťanského času. V evropských knihovnách se do dnešní doby zachovalo nejméně 9000 rukopisů s komputistickou tématikou z doby před rokem 1600. Teprve počátkem 17. století vystřídala komputistiku moderní vědecká chronologie.
