Juliánský den

Juliánský den (též méně vhodněji juliánské datum) je časová základna vědeckého, hlavně astronomického datování. Prapůvod zavedl francouzský matematik a astronom Joseph Justus Scaliger (* 1540 – † 1609), velký kritik gregoriánské reformy kalendáře. Jde o datování založené na periodě 7980 let, což je společný násobek délky cyklů indikce, Zlatého čísla a slunečního kruhu (15×19×28). Jako počátek zvolil první leden roku 4713 př. n. l., počítal takto: dle výpočtu Dionysia Exiguua se Kristus narodil v roce 1 př. n. l, viz stránka Různé letopočty (v astronomickém vyjádření je to rok 0). V tomto roce měl sluneční cyklus hodnotu 9, Zlaté číslo hodnotu 1 a indikce měla hodnotu 3. Scaliger pak hledal předcházející rok, který měl hodnotu všech výše zmíněných cyklů rovnou 1. A tím je rok 4713 př. n. l. (v astronomickém vyjádření jde o rok -4712). Tento rok byl tedy dle Scaligera prvním rokem takzvané juliánské periody. Kvůli tomuto výpočtu si lidé dokonce dříve mysleli, že svět vznikl právě v tom roce. První juliánská perioda pak končí rokem 3267 juliánského kalendáře (31. 12. 3267 juliánského kalendáře = 22. 1. 3268 gregoriánského kalendáře) a následující rok začíná druhá perioda. A v roce 7980 juliánského kalendáře (začíná dne 28. února 7980 dle gregoriánského kalendáře) budou hodnoty všech tří cyklů stejné jako v roce Kristova narození. Často se mylně uvádí, že název periody je podle Scaligerova otce Julia. Ale sám Scaliger ve své knize Opus de Emendatione Temporum (1593) v úvodu páté knihy na straně 361 píše: "Iulianam vocauimus, quia ad annum Iulianum accommodata" (Nazýváme Juliánská, protože k roku Juliánskému je vhodná), to znamená že název zvolil dle juliánského kalendáře a tedy dle Gaia Iulia Caesara. Sám Scaliger tedy určil délku, začátek a jméno této periody.

Vůbec poprvé periodu 7980 let jako násobek všech tří cyklů použil v roce 1086 Robert the Lotharingian (* ? – † 1095), čistě pro chronologické výpočty pod názvem magnum ciclum (Velký cyklus). Myšlenka ale po staletích zapadla.

Až v roce 1849 sir John Frederick William Herschel (* 1792 – † 1871) ve své knize Outlines of Astronomy (1849) navrhl počítání po jednotlivých dnech. Datování je pak spojité, neobsahuje nepravidelné měsíce a přestupné roky, uvádějí se pouze dny. Počátkem zvolil poledne alexandrijského času dne 1. ledna roku 4713 př. n. l. Alexandrijský čas zvolil na počest Ptolemaia (* 90 – † 168), mimo jiné zakladatele geografie, jehož výpočty se vztahovaly právě k poloze tohoto města. Herschel určil, že v ten okamžik byl juliánský den 0, od té doby se číslují dny v nepřetržitém sledu. Jedna z výhod tohoto datování byla, že se juliánský den mění v poledne a ne o půlnoci, kdy astronomové tehdy pozorovali. Juliánský den je také obzvláště vhodný pro hledání periodicity v dlouhých obdobích. Po mezinárodní konferenci ve Washingtonu roku 1884, kde byl definován nultý poledník, byl začátek periody upraven na poledne světového času.

Zde si dovolím malou odbočku: v téže knize o několik stránek dříve Herschel navrhuje přidat další pravidlo pro přestupné roky v gregoriánském kalendáři. Dle tohoto pravidla měly být roky dělitelné 4000 nepřestupné, pak by byla průměrná délka roku v kalendáři 365.24225 dne a chyba jednoho dne by nastala až za více jak 16 tisíc let. Ale toto pravidlo nebylo nikdy zavedeno.

K rozšíření juliánského datování přispěla kniha rakouského astronoma a matematika Theodora von Oppolzer (* 1841 – † 1886) s názvem Canon der Finsternisse (Kánon zatmění) vydaná až rok po jeho smrti. Později se k juliánskému dni přidával čas jako zlomek dne. Vyjádřit čas jako zlomek dne byl původně návrh francouzského matematika a astronoma Pierre Simona de Laplace (* 1749 – † 1827), který jej poprvé použil ve své knize Traité de Mécanique Céleste (1799). Prakticky začalo být toto datování i s časem používáno až na začátku 20. století, jedno z prvních použití je v práci Edwarda Charlese Pickeringa (* 1846 – † 1919) o proměnných hvězdách Observations of variable stars made with the meridian photometer during the years 1892-1898 z roku 1903.

V současnosti se obvykle juliánský den značí zkratkou JD. Pro některé účely se používá takzvaný modifikovaný juliánský den (zkratka MJD), jenž je dán vzorcem:

Například o půlnoci 1. ledna 2000 bylo JD 2451544.5 a tedy MJD bylo 51544. Někdy se používá i číslo juliánského dne (JDN), zapisuje se pouze celé číslo a mění se o půlnoci. O půlnoci na 1. ledna 2000 bylo JDN 2451545. Vztah mezi JD a JDN je potom:

Další informace:

• Aktuální juliánský den najdete na stránce Slunce a Měsíc právě teď
• Převod mezi kalendáři
• Fundamentální zdroj informací: Julian Day Numbers (anglicky)
• Algoritmy pro výpočet čísla juliánského dne
• Základy roku
• Různé letopočty
• Existoval rok nula?
• Gregoriánská reforma kalendáře

Nahoru    Mapa stránek    Cookies    Hledat

Kontakt: kalendar@beda.cz