Dějiny tištěného kalendáře

Kalendáře tvořily od pradávna velkou část lidové literatury. První formou kalendáře byly tak zvané cisiojany, objevující se u nás již asi v polovině 13. století. Obsahovaly údaje týkající se kalendária, stati o znameních nebeských, veršíky k určitým dnům a články zdravotnické. Původně byly ručně psané a již tehdy byly zdobeny pěknými obrázky. Některé české původní kalendáře byly pro své pranostiky známy i mimo Čechy. Jsou to hlavně kalendáře, které vydával Mistr Havel. Vedle kalendářů byly též minucí, které se lišily od kalendářů formátem a rozsáhlejším obsahem. Podstatnou částí kalendářů a hlavně minucí bylo hvězdářství. Koncem 15. století byl volen jeden z profesorů pražské univerzity „obecním hvězdářem", jehož povinností bylo vydávati kalendáře či minucí „z učení pražského", „pro zachování známosti časův, rozdílů a proměn, které se v nich trefují, též pro lidu obezného napomenutí a výstrahu". Roku 1498 byl tištěn první kalendář český v Plzni od Mikuláše Štetiny, bakaláře krakovské university a plzeňského knihtiskaře. Později bylo více vydavatelů, z nichž nejznámější byl Tadeáš Hájek z Hájku. Roku 1544 jsou v kalendáři počátky ilustrací, zejména titulní list byl vyzdoben. V 16. století jsou v kalendářích již i prázdné listy na poznámky a zápisky. V té době rozšiřuje se obsah o předpovědi o válkách, hladu, moru, povodních a o příběhy politické. Seznam trhů či jarmarků v království Českém uvádí po prvé Tomáš Petrkovský ve svém kalendáři roku 1562. Patnáct let po něm, roku 1577, zaznamenává Petr Kodycil po prvé dny a doby soudní. Roku 1578 vydává Daniel Adam z Veleslavína „Historický kalendář", kde vypisuje ke každému dni v roce příběhy z obecných dějin. Po něm se pokouší o podobný kalendář Prokop Lupáč z Hlavačova roku 1584 v „Rerum bohemicarum ephemeris". Adam Huber rozšiřuje roku 1591 obsah kalendáře o výtah z katechismu, což napodobovali vydavatelé kalendářů hlavně v dobách pobělohorských. Prosaické a historické stati staly se základem zábavné části. Starý ráz kalendářů s pranostikami a výklady planet udržuje se ještě v 18. století. Někteří naši národní buditelé vhodně použili kalendářů k poučování lidu. Velmi důležité byly toleranční kalendáře vydávané V. M. Krameriem v letech 1787 až 1798. Oblíbeny byly kalendáře „stoleté", na venkově kalendáře hospodářské. Začátkem 20. století objevuje se mnoho různých odborných kalendářů.