Ottův slovník naučný, heslo Dies

Dies (latinsky), den. Jednotlivé dni kalendáře římského liší se od sebe rozličnou povahou. Rozeznávají se: 1. Dies festi (sváteční dnové) a profesti (všední); rozdíl mezi nimi byl pouze náboženský. 2. Dies fasti a nefasti. Dies fasti byly dni, ve které praetor mohl souditi, nefasti ty, ve které z rozličných příčin činnost soudní byla zastavena. Většina dní v roce (237 neb aspoň 235) byly fasti a dle nich pojmenován a potiori také kalendář římský. Dies comitialis jest ten ve který mohly comitie se konati. Dni ty byly veskrze fasti (fasti comitiales), ale ne všechny dies fasti jsou comitiales, poněvadž v kalendářích římských připomínají se také dies fasti non comitiales. 3. Dies reoligiosi (infausti, vitiosi, atri), v nichž pro jisté pověry za nevhodné se pokládalo něco důležitého podnikati a dies puri, v nichž takové závady nebylo. Ke dnům neblahým náleželi také dnové po Kalendách, Nonách a Idách (t. zv. dies postriduani), jakož i dnové, ve kterých národ římský stihlo neštěstí, například dies Alliensis, den památný velikou porážkou Římanů skrze Gally nad říčkou Allií 18. července roku 390 př. Kr. dle obyčejného datování. Srv. Huschke, Das alte röm. Jahr (Vratislav 1869); Th. Mommsen, Die röm. Chronologie (Berlín, 1859); O. Hartmann, D. röm. Kalender (Lipsko, 1882).

Dies v církvi katolické: Dies absolutionis (den rozhřešení), zelený čtvrtek, poněvadž v něm veřejní kajicníci byvali rozhřešováni z trestů církevních a opět uváděni ve spojení s církví, dies adoratus (den klanění se), veliký pátek, poněvadž v něm pokleknutím koná se pocta kříži; dies ater (černý), den všední jakožto den černě označený; dies cineris neboli cinerum (den popela), popeleční středa, ve kterou se v katolické církvi sype věřícím popel na hlavu na význam kajicnosti a pomijejicnosti; dies competentium (den způsobilých), zelený čtvrtek, ve kterýž za první doby církve činili veřejné vyznání víry ti, kteří měli býti pokřtěni ve svatvečer velikonoční; dies consecrati (dni zasvěcené), zvláště vánoce; dies crucis (den kříže), velký pátek; dies depositionis, den pohřbu; dies ferialis u Římanů den sváteční, v němž se neúřadovalo a bohům obětovalo; u křesťanů den všední, ježto každý den má býti zasvěcen zdržováním se zlého a konáním dobrého; dies dominica (den Páně), neděle; dies florum (den květin) č. ramorum (den ratolestí), květná neděle; dies incarnationis (den vtělení), svátek zvěstování Panny Marie 25. března; dies indulgentiae (den odpuštění), zelený čtvrtek; dies reconciliationis (den smíření), zelený čtvrtek; dies rogationum (den prosební); dies salutaris (den spasitelný), velký pátek; dies sancti (dni svaté), doba postní, zvláště poslední týden v postě; dies spiritus (den Ducha), hod boží svatodušní; dies stationarii (dni stání), dnové polopostní (středa a pátek), v nichž věřící první doby křesťanské až do tří hodin odpoledne nejedli; dies supplicationum, dni prosebné, kajicné; dies suprema, den poslední, soudný; dies viridium (zelených), zelený čtvrtek, poněvadž ten den kajicníci opět v církev byli přijímáni a tak z uschlých ratolestí církve zelenými se stávali.

Dies civilis (den kalendářní) značí dobu od půlnoci k půlnoci; dies intercalaris, den přestupný, pak dies prior a dies posterior viz Bisextum; dies canicularis čili caninus, den psí; dies criticus, den kritický, rozhodný; dies exemptus, den prázdný; dies exeuntes, poslední dni měsíce; dies intrantes, prvé dni měsíce; dies Jovis, čtvrtek; dies legalis, občanský den (24 hodin); dies Lunae, pondělí; dies Martis, úterý; dies Mereurii, středa; dies Sabbati neb Saturni, sobota; dies Solis, neděle; dies Veneris, pátek.