Ottův slovník naučný, heslo Týden

Týden jest časový oddíl o 7 dnech. Rozdělení času v týdny má původ v rozdělení synodického měsíce, jehož každá čtvrť jest pouze o ⅜ dne kratší než týden, a bylo známo již rozmanitým národům starověkým, například Číňanům, starým Peruancům a jiným. Řekové dělili měsíc na dekády bez ohledu na fáze synodického měsíce, jež naproti tomu jsou podkladem římského dělení na týdny o 8 dnech (nundinae). Semitští národové a Egypťané velmi záhy užívali rozdělení měsíce na týdny, Isráélité dokonce spojili toto rozdělení se svými názory kosmogonickými, náboženskými a se zákonodárstvím. S křesťanstvím přišlo užívání týdne sedmidenního také k Řekům a Římanům a odtud ke všem dnešním národům evropským. Zároveň přešlo hebrejské označení pro sedmý den (šabbát) do všech jazyků románských a později i do němčiny a jazyků slovanských. V románských řečech a irštině slovní označení týdne má původ v latinském slově septimana (italsky settimana, španělsky a portugalsky semana, francouzsky semaine, irsky sechtmaine), Litevci označují týden slovem waite, jež má původ stejný s anglickým week, německým Woche. České slovo týden znamená, že se po 7 dnech týž den zase vrací, místo něho však říkáme někdy v plurálu neděle. Po hlavních svátcích jmenuje se týden velikonoční, svatodušní a podobně. Rusové nazývají jej nědělja po dni počátečním, lid selský však často užívá slova sěmina. Dni v týdnu nebyly původně jednotlivě označovány, nýbrž počítány, ano ještě ve středověku církev katolická dny po neděli označovala jako feria secunda, tertia atd. Jednotlivé dni byly označovány nejprve u Chaldejcův a to podle planet tehdy známých, počitajíc v to i měsíc a slunce. Toto označení přešlo i k Řekům a Římanům, tak že naše neděle nazývala se dies solis, sobota dies Saturni atd. Tyto názvy přešly pak také do jazyků románských, jenom neděle, zasvěcena jsouc památce na vzkříšení Kristovo, nazvána byla řecky ϰυριαϰή, latinsky (dies) dominica, italsky domenica, španělsky a portugalsky domingo, francouzsky dimanche. U Germanů pro neděli a pondělí zachovaly se staré astrologické názvy (například německy Sonntag, Montag), kdežto ostatní dni nazvány podle germánských božstev. Sobota v němčině nazvána podle hebrejského označení, kdežto v jazyce hollandském a anglickém udrželo se pro ni astrologické označení (dies Saturni = anglicky saturday). Na severu nazývají sobotu langardager, to jest den omýváni. U Slovanů nalézáme zvláštní označení pro neděli, zasvěcenou památce vzkříšení Kristova a odpočinku (rusky voskresenije, srbsky nedělja a podobně) a pro sobotu podle označení hebrejského, kdežto ostatní dni jsou prostě počítány, tak na příklad česky čtvrtek, rusky četvertok, srbsky četvrtak, to jest čtvrtý den. V době francouzské revoluce týden byl zaměněn za dekádu se dny počítanými.