Ottův slovník naučný, heslo Pascha

Pascha (hebrejsky pésach, přejití, ušetření, latinsky pascha, phase, novožidovsky passah, velikonoc), svátek židovský, konaný na památku vysvobození Isráélitů z Egypta, má jméno své odtud, že Hospodin hubě prvorozence v Egyptě přešel či ušetřil domů hebrejských, poznamenaných krví beránkovou. Sluje také slavností přesnic, ježto před počátkem jeho (před večerem 14. dne měsíce Nisanu) odstraniti jest všeliký kvas z domu a po sedm dní slavnosti (až do večera 21. Nisanu) požívati toliko chlebů nekvašených. První a poslední den paschy jsou dni sváteční, ostatní jen polosváteční. Co se tkne svěcení svátku, zákon Mojžíšův nařizoval, aby před večerem 14. Nisanu (v čas prvního jarního úplňku) zabit byl roční, neposkvrněný beránek, upečen na rožni a ještě téhož večera od celé rodiny požíván se salátem polním, to jest s trpkou zeleninou, na památku trpké služby v Egyptě. Zbývající maso mělo spáleno býti jakožto věc posvátná. Požívati beránka velikonočního (pascha ve smysle užším) předepsáno všem Isráélitům pod přísným trestem; kdo z nich nemohl účastniti se hostiny včas, měl slaviti paschu o měsíc později v den takzvané malé čili druhé paschy. Podle tradice židovské 10 osob stačilo k jedení beránka, ale více než 20 se nepřipouštělo. Při hostině dovoleno bylo píti čtyři až pět pohárů vína, a to střídavě s prozpěvováním žalmů, rozmluvou o původu svátku a žehnáním pokrmův. Od té doby, kdy vystavěna byla svatyně, počátek paschy stal se slavností poutní, ježto jen u svatyně beránek velikonoční směl býti obětován a požíván. V druhý den velikonoční (16. Nisanu) Isráélité zahajovali žně. Z té příčiny obětován byl snop ječný jakožto prvotina žní, a roční beránek přinášen v oběť zápalnou. Ostatně každý den slavnosti přesnic vyznamenán byl velikou obětí zápalnou a obětí za hříchy. Podle učení apoštolského beránek velikonoční předobrazoval Ježíše Krista, usmrceného za hříchy lidu a vysvobozujícího z otroctví hříchu.