Menu ≡
24print kalendar.beda.cz

Staré české hvězdářské názvy

Přepsaný článek z časopisu Říše hvězd, rok 1945, číslo 5-6 od Dr. M. Remeše.

MUDr Mauric Remeš (* 1867 – † 1959) byl významný lékař a cestovatel, zabýval se též nejvíce paleontologií, ale i botanikou a geologií.
Hvězdářské názvosloví v Litoměřickém kalendáři pro rok 1839
Dobové hvězdářské názvosloví

České hvězdářské názvy z první polovice minulého století poskytují poučný obraz, jak se názvosloví vyvíjelo, měnilo a zdokonalovalo. Doklady možno nalézti ve starších kalendářích. Podávám ukázky z moravských kalendářů z let 1817—1860.

Pamětihodní časoběhové. Vyňal jsem několik: Rok 1817 jest 6630tý časoběhu Julianského, 3138tý po počátku hvězdářského běhu tak řečené hvězdy psa; vlastně 215 oných 3 běhu hvězdy psa (po 1461 letech), 1533tý Dioklecyánské nebo časolhuty Mučedlníků, 235tý po Gregoryanském ročního času zlepšení (1582).

Roční období: Čtvero roční dílové (1817), čtvero ročních částek (1846); jarní, letní, podzimní, zimní quartál. Jaro — vesna, předletí, podletí; léto — vysoký rok (1859—1863), pojmenování není mi jasné; podzim — pozdní léto, jeseň. Podle Kotta dělívali staří rok na šest částek: zimu, jaro, podletí, léto, poletí, podzim. Vysoký rok znamená asi tolik jako vyvrcholení roku. V letech čtyřicátých mají jen čtyři první měsíce jeden název, ostatních osm po dvou: máj—květen, červen—růžen, růžený měsíc, červenec—lipeň, srpen—klasen též klaseň, září—ovocen, říjen—vínovec, listopad—mlhavec, prosinec—sněžen (roku 1817 ještě prasinec, uvádí i Jungmann). Také název vlčenec, vlčí měsíc se vyskytuje. V letech šedesátých už druhá jména vymizela.

Pohyblivé svátky: Pohnutedlné svátky (1817), hnutelní svátkové (1846), svátkové přestupující (1847).

Epakta — měsíční kruh: Střídání měsíční (1817), měsíční klíč (1846), stáří měsíce o novém roce (1847).

Římské číslo, římský počet čili indikce.

Písmo nedělní — Litera nedělní, číslo sváteční čili povaha roku (1846—47).

Sluneční kruh — okršlek sluneční (1817), okres sluneční 28 let (1847).

Zlaté číslo: Zlatý počet aneb 191etý kruh.

Délka dne — dlouhost dne (1846—1848). První čili jarní rovnodennost, druhá čili podzimní rovnodennost. Letní obrat slunce, zimní obrat slunce (1846—1848). Letní obrácení slunce, zimní obrácení slunce (1847). Dalekozemí, blízkozemí (1860).

Měsíc: plný měsíc, auplněk, ouplněk, úplněk. Měsíc schází — scházení měsíce — ubývání (Dobrovský). Ve stoletém kalendáři: Rost a zrost měsíce — začátek a ubývání. (Srůsti, dolů růsti, k zemi růsti — Dobrovský a Kott.)

Běh měsíce: zeměblížení, zeměvzdálení. Draková hlava, vystupující koutek měsíce; drakový ocas, odchylující se koutek měsíce.

Zvířetník: Dvanácte nebeských znamení (1817), znamení zvířecího okresu (1847), znamení (zhvězdění) zvířecího okresu (1853).

Oposice: Opozyce. Odpory hvězd aneb protisvětla, protisvětlosti, oposice nebo protizáře, oblesk nebo protizáře (1853).

Konjunkce: Sejití se planet, spojení nebo sdružení se planet se sluncem, planeta sejde se s ním. U Merkura spodní a svrchní sejití (1853). Slunce potká Dobropána.

Quadratura nebo čtvrť, čtverhranná světlost (1817), čtverhranění hvězd, čtvereční světlo, čtvereční záře (1853). V Jungmannově slovníku: Planety stojí naproti sobě ve čtverhraníku.

Tříhranná světlost (trigonus) △ , když obě planety mají délky o 120° rozdílné.

Elongace — největší uchýlení, též odchýlení (1846—1848).

Zákryt hvězd — hvězda od měsíce zastřená čili zastíněná.

Největší jasnost — jasnost hvězdy (už u Veleslavína).

Denice — jitřenka, též jitřnice. Venuše — zvířetnice.

Zajímavé jsou některé neobvyklé názvy planet a planetoid: Dobropán čili Zeloň, Želoň (u V. Rosy) = Merkur, Čištěna (Vesta), panenská bohyně, Mudřena (Palas — Minerva) český název podle Jungmanna od Zieglera (Vídeňské listy 1813), Hladolet (Saturn) — Veleslavín, Nebešťanka (Urania, Uranbůh) nebes, Smrtonoš (Mars), Kralomoc čili Perun (Jupiter), Krásopaní (Venuše), Ževěna, Zivěna (Ceres — bohyně rolní úrody — polský dzievanna) — (V. Rosa), Jovina (Juno) — roku 1817 dvakráte vytištěno Sovina, patrně omylem, neboť G a S jsou písmena ve švabachu snadno zaměnitelná. Juno, manželka Jovova. Spravedlnost Astraea — bohyně spravedlnosti, u Fr. Šumavského Nebeštěna. Neptun uveden roku 1847 po Uranu — „Vivier”? patrně Verrier — Le Verrier, jehož jméno nebylo asi dosti známo. Roku 1848 už správně Le Verrier čili Neptun. Roku 1847 poznámka, že „Nebešťanka a Sowina jsou jeden (t. j. jedině, jenom) z hvězdářských trubek ke spatření”. Roku 1853 bylo známo 17 oběžnic. Jsou tu další česká jména: Flora — Květena, Metis — Věhlasa, Hebe — Češena, Čišena, roku 1855 Astraea — Hvězděna, Hygieia — Zdravěna. V letech 1856—1858 stoupl počet známých oběžnic na 43. Kromě uvedených jmen se další česká nevyskytují.

Další informace:

ave365
24print 24print Nahoru