Římské datování

Římané počítali dny v jednotlivých měsících poněkud nepřehledně. Podstata je v tom, že původní starý římský kalendář byl lunární, respektoval střídání měsíčních fází. V každem měsíci byly tři pevné dny s vlastním názvem. První den měsíce se nazývaly Kalendae (česky Kalendy, odtud je snad původ slova kalendář) a v tomto dni ohlašoval pontifik (kněz) novoluní. Další pevný den byly Nonae (Nony), to byl den první čtvrti (myšlena fáze Měsíce). Třetí a poslední pevný den byly Idus (Idy), den úplňku. Poslední čtvrtí Měsíce se Římané nezabývali. V měsících které měly původně 31 dnů (Martius, Maius, Quintilis - později Iulius a October) byly Nonae 7. den a Idus 15. den. V ostatních měsících byly Nonae 5. den a Idus 13. den. Později, po změnách kalendáře, již nebylo možné dodržet shodu kalendáře a měsíčních fází, ale pevné dny s vlastním názvem už zůstaly na svých místech. V textu se pro tyto dny používal mluvnický pád ablativ (v češtině 7. pád), takže Kalendis, Nonis a Idibus. Den před pojmenovaným dnem se označoval výrazem pridie s akuzativem (4. pád) jména měsíce. Někdy se označoval výrazem postridie (česky druhého dne) i den následující po pevném dni. Ostatní dny v měsíci neměli vlastní jména, vždy se jen uvádělo za kolik dní nastane nejbližší následující pevný den a to včetně dne samotného. Tyto dny byly uváděny obratem ante diem (zkratka a.d., česky před dnem) a pevným dnem v akuzativu. Kalendy, nony a idy jsou v češtině i v latině vždy v množném čísle.

Několik příkladů:

• Kalendis Ianuariis (ablativ, lednové kalendy) je 1. leden
• Nonis Februariis (ablativ, únorové nony) je 5. únor
• pridie Idus Martias (akuzativ, den před březnovými idami) je 14. březen
• ante diem VI Nonas Iulias (akuzativ, šestý den před červencovými nonami) je 2. červenec
• a.d. XII Kalendas Aprilis (akuzativ, 12. dubnové kalendy) je 21. březen

den	únor Februarius
24.	a.d. VI Kalendas Martias (bis)
25.	a.d. VI Kalendas Martias
26.	a.d. V Kalendas Martias
27.	a.d. IV Kalendas Martias
28.	a.d. III Kalendas Martias
29.	pridie Kalendas Martias

(*) Pro konec února (Februarius) jsou v tabulce vlevo názvy dnů pro případný přestupný rok. Den 'a.d. VI Kalendas Martias' (šesté kalendy březnové) se vyskytoval v přestupných letech dvakrát za sebou - to proto, aby se nemuselo měnit označení následujících dnů. Odtud také pochází pozdější pojem Dies Bissextilis, dvakrát šestý den (před březnem). Ve středověku se tak označoval celý přestupný rok - annus bissextilis. Bohužel dnes již nelze přesně určit, zda-li byl tento den dnešním 24. či 25. únorem. Pravděpodobnějším je však 24. únor, kam ho také později kladla západní křesťanská církev. Ovšem v římském právu byl za přestupný den považován spíše 25. únor.

---

Později, ve středověku, se však od klasické formy označování dnů upouštělo, názvy dnů byly považovány za substantiva (podstatná jména) a psalo se například Kalendas Iulii místo Kalendis Iuliis a podobně.

Římský kalendář byl původně rozdělen na osmidenní týdny. Jednotlivé dny se označovaly velkými písmeny od A do H, přitom A byl dnem odpočinku. Sedmidenní týden začali Římané používat až na začátku 3. století n. l. a jeho dny dostaly jména podle bohů jimž byly zasvěceny

den	zasvěcen	latinsky
neděle	Slunci	Solis dies
pondělí	Měsíci	Lunae dies
úterý	Marsu	Martis dies
středa	Merkuru	Mercurii dies
čtvrtek	Jupiteru	Jovis dies
pátek	Venuši	Veneris dies
sobota	Saturnu	Saturni dies

Další informace:

• Ottův slovník naučný, heslo Kalendae
• Starý římský kalendář
• Juliánský kalendář
• Přestupný den
• Jaký je dnes den dle juliánského kalendáře
• Jak jednoduše určit fázi Měsíce

Nahoru    Mapa stránek    Cookies    Hledat

Kontakt: kalendar@beda.cz