Menu ≡
kalendar.beda.cz

Zamítnuté státní svátky a významné dny

Na této stránce je výčet některých navržených, ale zamítnutých, vrácených či stále projednávaných zákonů o státních svátcích a významných dnech po roce 1990. Ve výčtu chybí například svátky původně zamítnuté, ale později jiným zákonem schválené. Nejčastěji navrženým (a stále zamítaným) novým významným dnem je Den (či Svátek) matek. Nejčastěji navrženým dnem ke zrušení je Mezinárodní den žen.

Vysvětlení legislativního procesu

Schéma legislativního procesu
Legislativní proces

Právo předkládat návrhy zákonů má podle Ústavy poslanec, skupina poslanců, Senát (pouze jako celek), vláda a krajská zastupitelstva. Součástí návrhu je kromě znění zákona i důvodová zpráva. Ta musí zhodnotit platný právní stav, vysvětlit nezbytnost nové úpravy, popsat předpokládané dopady na veřejné rozpočty a objasnit soulad návrhu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami.

Návrh zákona se předkládá předsedovi Poslanecké sněmovny, který jej postoupí organizačnímu výboru. Předseda rovněž rozešle návrh zákona všem poslancům a klubům, aby se na jeho projednávání mohli připravit.

V Poslanecké sněmovně pak návrh zákona absolvuje tři čtení a v Senátu pak pouze jedno čtení, může být kdykoliv vrácen či zamítnut. Pokud je návrh Senátem zamítnut, hlasuje Sněmovna znovu. Jestliže se zákonem vysloví souhlas nadpoloviční většina všech poslanců (101), je zamítnutí Senátem tzv. přehlasováno a zákon je přijat. Zákon pak putuje k prezidentovi, pokud prezident zákon nevrátí, podepíše jej a postoupí zpět předsedovi Poslanecké sněmovny. O zákonu vráceném prezidentem hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pokud setrvá na zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců (101 hlasů), pak je zákon přijat. Předsedovi vlády je schválený zákon zaslán k podpisu a je předán k uveřejnění ve Sbírce zákonů a stává se platným. Účinným je teprve datem uvedeným v zákoně.

Jednoduše s obrázky je totéž vysvětleno na stránkách Senátu pro mládež, viz Vznik zákona.

1996, poslanecký návrh zákona - zamítnuto v 3. čtení

Statní svátky: Významné dny: Památné dny: Z důvodové zprávy:

Nově jsou do svátků zahrnuty - 6. leden (Zjevení Páně, Třech králů a vánoční svátek pravoslavných křesťanů), který je slaven v osmi evropských zemích, - pondělí svatodušní, které je po Velikonocích a Vánocích třetím největším církevním svátkem, je svátkem pohyblivým a slaví se padesátý den po Velikonocích a to v patnácti zemích Evropy, - 1. listopad (Všech svatých) je slaven v jedenácti zemích Evropy v předvečer vzpomínky na zesnulé (Dušičky - 2. listopadu). Navazuje na starý keltský svátek Samhain, který byl keltským novým rokem a vzpomínkou na zesnulé předky, kterým žijící potomci zapalovali svíci. Nově navrhované tři dny svátků byly již svátky i za I. ČSR a po roce 1948 byly komunistickým režimem zrušeny.

1997, poslanecký návrh zákona - zamítnuto v 1. čtení

Návrh přesunout den pracovního klidu k víkendu:

2005, poslanecký návrh zákona - vráceno

2005, senátní návrh zákona - vráceno

Z důvodové zprávy:

Velký pátek je součástí nejvýznamnějších církevních svátků, Velikonoc. Váhu Velikonoc Česká republika již v minulosti uznala v zákoně díky zařazení Velikonoční neděle a pondělí do zákona o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. Vzhledem k právě uvedenému tak není příliš zřejmé, z jakého důvodu zůstal Velký pátek pracovním dnem, přestože je součástí tak významných církevních svátků, jakými Velikonoce jsou. Velký pátek uznávají za církevní svátek například Velká Británie, Irsko, Finsko, Bavorsko, Nizozemí, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a v neposlední řadě i Slovensko. V Dánsku a Norsku je potom svátkem i Zelený čtvrtek. Pro nemalou část obyvatel České republiky je Velký pátek neopomenutelným symbolem souvisejícím s křesťanskou tradicí, která se nesmazatelně zapsala do dějin celého evropského kontinentu.

2006, senátní návrh zákona - zamítnuto v 1. čtení

2006, poslanecký návrh zákona - stále v 1. čtení

2007, senátní návrh zákona - zamítnuto v 1. čtení

Z důvodové zprávy:

První květen je kromě Dánska svátkem ve všech zemích Evropské unie a pouze v Nizozemsku není státním svátkem, ale významným dnem. První květen však není ve všech zemích slaven jako Den práce, respektive Den dělníků. Ve Finsku, Irsku, Lucembursku a ve Spojeném království je slaven jako tzv. Květnový den nebo také historicky Svátek svěcení jara, čili May Day. Estonsko potom u tohoto data uvádí jak Den práce, tak Den svěcení jara. Oslavy 1. května coby svátku svěcení jara spadají již do předkřesťanského období, proto se navrhuje přejmenování uvedeného svátku ze Svátku práce na Svátek jara a práce také u nás.

Důvodová zpráva k Svátku matek je citována na stránce Den matek a den otců

Mezinárodní den žen má politickou historii spjatou s komunistickou ideologií. Stal se součástí kultury především v bývalém Sovětském svazu a v sovětském bloku. Zde svým charakterem převzal i roli svátků Sv. Valentýna a Svátku matek slavených v demokratickém světě.

Po pádu totalitního režimu v Československu bylo od slavení Mezinárodního dne žen, jako jednoho z typických symbolů starého režimu, rychle upuštěno. Mezinárodní den žen byl však paradoxně vůbec poprvé v naší před- i polistopadové historii vložen do zákona o státních svátcích až 15 let po pádu komunistického režimu v roce 2004, a to zařazením mezi významné dny novelou zákona o státních svátcích č. 101/2004 Sb. Stalo se tak na podnět poslankyně Čurdové (Česká strana sociálně demokratická), které se podařilo s podporou poslanců České strany sociálně demokratické a Komunistické strany Čech a Moravy vpašovat Mezinárodní den žen do návrhu novely, jež zavedla do kalendáře dva nové významné dny – vzpomínku na oběti nacismu a vzpomínku na oběti komunismu. S odkazem na 40 let komunistické diktatury považuje předkladatel za nutné tento ideologicky zneužitý a zneužitelný den ze seznamu významných dnů vyškrtnout. S ohledem na skutečnost, že mezi významné dny by měly být zařazeny pouze ty, které mají nějaký vztah k České republice, se navrhuje z významných dnů vypustit kromě Mezinárodního dne žen i 15. květen - Den rodin a 7. duben - Den vzdělanosti.

2008, poslanecký návrh zákona - stále v 2. čtení

Z důvodové zprávy:

Předloženou úpravou se zařazuje mezi dny významné 30. červen jako Den odchodu okupačních armád z území ČSFR.

Srpen 1968 a následný pobyt okupačních armád patří k nejkřiklavějším ukázkám autoritativního přístupu Brežněvova Sovětského svazu ke svým „satelitům", nadlouho znemožnil demokratizace naší země.

Sovětská vojska se na našem území rozmístila v noci z 20. na 21. srpna 1968, v souvislosti se snahou o vojenské potlačení tehdejšího procesu politických změn v Československu. Pozemní sled okupačních vojsk tvořilo 30 divizí sovětské armády, tři polské divize, jedna motostřelecká divize maďarské armády a jeden bulharský motostřelecký pluk. Souhrnné počty vojsk byly odhadovány na více něž 500 000 osob. Po získání dostatečných záruk, že politický vývoj v Československu se bude ubírat "správným" směrem, začalo stahování intervenčních vojsk. Na základě urychleně uzavřené mezistátní dohody, legalizující pobyt intervenčních vojsk, zůstalo na našem území pět divizí pozemního vojska a jedna letecká divize.

Na dvě desetiletí tak Češi a Slováci ztratili podstatnou část své politické suverenity. Proto se po listopadu 1989 stal jednou z priorit odchod okupačních armád z našeho území. V rámci procesu společenských změn, které v Československu proběhly po 17. 11. 1989, byla v Moskvě 26. 2. 1990 ministry zahraničních věcí podepsána "Smlouva mezi vládami ČSSR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z území ČSSR". Celkem k 30. 6. 1991 v 925 transportech opustilo Československo 73 500 vojáků a 39 000 rodinných příslušníků, 1 220 tanků, 2 500 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 105 letadel, 175 vrtulníků a 95 000 tun munice.

30. červen by se tak měl stát významným dnem, protože je to den, kdy se politická nezávislost Československa stala opět realitou. Význam této události oceňuje i obecné mínění ve společnosti, jehož projevem jsou např. petiční akce a výzvy požadující, aby den odchodu posledního sovětského vojáka z ČSFR byl vyhlášen významným dnem ČR.

2012, senátní návrh zákona - sice schválen, ale paragraf o změně názvu významného dne vypadl

V původním návrhu "Zákona o Květnovém povstání českého lidu" byla i změna názvu významného dne, ale v schváleném zákoně 158/2013 Sb. tento paragraf chybí.

2013, poslanecký návrh zákona - stále v 1. čtení

2014, poslanecký návrh zákona - zamítnuto v 1. čtení

2016, poslanecký návrh zákona - Senátem vrácený návrh Poslanecká sněmovna zamítla

Z důvodové zprávy:

Z hlediska historického a politického se 31. srpen roku 1310 stal významným mezníkem v dějinách českého státu. Zásadním způsobem ovlivnil minulost i současnost českého národa V tento den byla v německém Špýru oddána Eliška Přemyslovna s Janem Lucemburským. Český stát se v té době po smrti Václava II. zmítal v permanentní nejistotě spojené se střídáním neschopných panovníků. Spojení Přemyslovců a Lucemburků, těchto významných vládnoucích dynastií, a z něho vyplývající povinnost Jana Lucemburského postarat se o české země po všech stránkách, přineslo tolik očekávanou stabilitu. Tímto sňatkem, z něhož následně vzešel dědic trůnu, pozdější římský císař Karel IV., byla pozvednuta autorita českého státu a umožněn rozkvět ve všech oblastech veřejného života.

Pozměňovací návrhy text zcela změnily na:

2016, poslanecký návrh zákona - doposud neprojednáno

Vláda zaujala neutrální stanovisko. Vláda upozorňuje, že název Mezinárodní den studentstva nelze v právním řádu České republiky pokládat za tradiční. Navrhované nové označení státního svátku je ostatně zbytečně rozsáhlé a nepřehledné.

2017, poslanecký návrh zákona - doposud neprojednáno

V prvním případě jde o připomínku největší masové vraždy téměř čtyř tisíc československých občanů v noci na 9. března 1944. V druhém případě se zase vzpomíná boj sedmi československých parašutistů, mezi nimi i atentátníků na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje dne 18. června 1942. Vláda souhlasí, doporučuje však korekci názvu v prvním případě na "Den památky obětí vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince". V návaznosti na to by bylo vhodné provést obdobnou formulační úpravu názvu i u významného dne 10. června.

Další informace:

Nahoru