Menu ≡
kalendar.beda.cz

Stoletý kalendář, mýtus a skutečnost

Jan Munzar

Zkrácený a upravený článek z Kalendáře lidové demokracie 1969.

Snad žádný jiný spis o počasí neovlivnil myšlení lidí v minulosti tak výrazně jako takzvaný „stoletý kalendář“. S ním nebo se zmínkami o něm se setkáváme dodnes. V podvědomí řady lidí žije úcta k tomuto kalendáři díky náhodnému úspěchu proti předpovědím současným.

Jak vlastně stoletý kalendář vznikl? Počátky astrometeorologie, v níž se nebeským tělesům připisoval přímý vliv na počasí, můžeme hledat v oblasti antického světa. V Egyptě a Babylóně jasná obloha umožňovala pozorovat pravidelný chod hvězd, roční chod a změny v postavení Slunce, Měsíce a planet - to bylo jednou z příčin vyspělosti astronomie v těchto zemích. A protože zde byl poměrně jednoduchý roční chod počasí, opakující se v hlavních rysech každým rokem, začal být jednoduše roční chod počasí uváděn v příčinnou souvislost s postavením planet.

Mauritius Knauer (* 1613-4? – † 1664)
Mauritius Knauer (* 1613-4? – † 1664)

Aby tento vliv planet na počasí vyzkoušel, začal si opat cisterciánského kláštera Langheimu u Bambergu v Bavorsku do deníku zaznamenávat skutečné počasí, k němuž si zapisoval i planety. Mauritius Knauer se narodil v roce 1613 či 1614, studoval ve Vídni filosofii, matematiku a astrologii. V důsledku značných vědomostí a dobrého charakteru byl roku 1649 zvolen opatem. Při této příležitosti mu nově zřízená univerzita v Bambergu udělila doktorát teologie. Roku 1651 si zřídil na nejvyšším bodě kláštera observatoř, zvanou „modrá věž“ a vybavil ji přístroji. Počasí si zaznamenával v letech 1652–1658. K němu přidával poznámky o úrodách a dějích, které se dotýkaly klášterního hospodářství. Knauer zemřel v roce 1664. Jeho údaje si opisovali zájemci z okolních klášterů. Je možné, že Knauer měl v úmyslu vydat kalendář na základě svých pozorování, ale nestalo se tak.

Jeden z opisů Knauerových záznamů se dostal koncem 17. století do rukou lékaře Christopha von Hellwiga. Hellwig podle tabulky planet přepsal počasí z Knauerova deníku pro každý den následujícího století a vydal ho v Erfurtě pod názvem „Kuriózní kalendář, který platí na věk 1700 po narození Krista, tj. do roku 1800“.

Můžeme si pomyslet, jak se tímto činem Hellwig zavděčil prostým lidem, kteří toužili znát budoucí počasí a neveděli nic o původu kalendáře. Skutečnost, že první kalendář byl na sto let, vedla k nedorozumění, že se počasí opakuje po sto letech. Název stoletý je však proto, že udává na uvedených sto let pohyblivé svátky gregoriánského kalendáře. Co se týče planet a počasí, měl by se kalendář jmenovat spíše „sedmiletý“, protože je sedm vládnoucích planet, každá panuje po dobu jednoho roku od jarní rovnodennosti; po sedmi letech se cyklus opakuje.

Rok v němž vládne
  1. Hladolet (Saturn) má být studený a poněkud vlhký
  2. Králomoc (Jupiter) při prostředním teplu více vlhký než suchý
  3. Smrtonoš (Mars) více suchý než vlhký a přitom více teplý než studený
  4. Slunce (Sol) téměř veskrz suchý při prostředním teplu
  5. Králopaní (Venuše) více mokrý než suchý, ale velmi teplý
  6. Dobropán (Merkur) více suchý než vlhký a spolu více studený než teplý „a protož zřídka aurodný“
  7. Měsíc více vlhký než suchý a více teplý než studený
Český Stoletý kalendář z roku 1793
Český Stoletý kalendář
z roku 1793

Stoletý kalendář se dočkal nesčetných vydání – lze říci, že v tomto ohledu byl jediným soupeřem Bible. V letech 1700–1883 bylo zatím zajištěno 159 vydání německých, českých překladů vyšlo nejméně 12 – tak velký byl o něj zájem. K nejstarším českým vydáním patří Strnadův „Stoletý kalendář na způsob Krysstoffa z Helviku“, Praha 1793 Zeměpisně se stoletý kalendář rozšířil jen do oblastí ve sféře německých vlivů, nejodlehlejší jsou překlady z Holandska a bývalé Jugoslávie. Jde o vydání podle Hellwiga, podle Knauera nebo s uvedením jména pozdějších vydavatelů. Jednotlivé edice se v detailech liší, liší se i různá vydání samotného Hellwiga. To lze vysvětlit tím, že Knauerův rukopis byl špatně čitelný a teprve postupně se nacházel jeho správný smysl. Naneštěstí klášter roku 1802 vyhořel a byla zničena větší část knihovny, původní zápisky jsou ztraceny.

Moderní meteorologie, která studuje periodicitu povětrnostních jevů, ačkoliv zjistila řadu period, nezná žádnou sedmiletou. Že se někdy předpovězené počasí shoduje se skutečným není divu, vždyť Knauer zaznamenával skutečné počasí pro Langheim. Bylo zjištěno, že v době 49 let pro tuto část Německa „předpovědi“ souhlasily v 39%, neurčité byly v 17% a selhaly v 44% případů. S větší pravděpodobností lze počasí předpovídat prostě tak, že se pro příští den předpovídá skutečné dnešní počasí. Tento fakt využívá setrvačnosti počasí v určitých situacích. Při překladech stoletého kalendáře se dále nebralo v úvahu, že jde o poněkud odlišné geografické oblasti - mlčky se předpokládalo, že pro celou oblast působnosti kalendáře je stejné počasí.

K udržování nesprávného názoru na tzv. stoletý kalendář přispěla snad i vlastnost lidí pamatovat si spíše nahodilou shodu než neshodu. Nejhodnotnější na těchto příručkách byla však tabulka proměnlivých svátků, doby východu a západu Slunce a některé povětrnostní pranostiky, připojované jednotlivými vydavateli. Je potěšující, že se nám z minulých dob dochovala i svědectví o tom, že český lid nevěřil vždy a všude kalendářům. V důvěře v Boží prozřetelnost říkávali zkušení hospodáři: „Kalendář je lhář a Bůh je nejlepší hospodář“. Jim přizvukuje i staročeské přísloví: „Bůh činí časy, lidé kalendáře“.

Další informace:

Nahoru