Menu ≡
kalendar.beda.cz

Role papežského nuncia při zavádění gregoriánského kalendáře v Čechách a na Moravě

Přepsaná kapitola z článku 'Počátky nunciatury v Praze' od Karla Stloukala, uveřejněné v Českém časopise historickém z roku 1928, jehož vydavatelem byl Josef Pekař.

Karel Stloukal (* 1887 – † 1957) byl významný český historik, archivář, publicista a redaktor.
Giovanni Francesco Bonomi
Giovanni Francesco Bonomi

Apoštolská nunciatura je vyslanectví Vatikánu, v době zavádění gregoriánského kalendáře (1584) byl papežským nunciem (vyslancem) biskup Giovanni Francesco Bonomi (* 1536 – † 1587), v původním textu je nazýván Bonhomini.

První věc, jíž se Bonomi z naznačeného programu musil zabývati, bylo prosazeni opraveného kalendáře gregoriánského v Čechách a na Moravě. Je známo, že kalendář Řehořem XIII. opravený měl býti zaveden v celém křesťanstvu jednotně dnem 5. října 1582, který měl býti počítán jako 15. říjen, čímž by se deset dní, o které starý kalendář juliánský zůstával pozadu za skutečným počtem ročních dnů, nahradilo. Ale nový kalendář „byl zaveden v den ustanovený papežem pouze v Itálii, Španělsku, Bavorsku a Polsku, zemích po výtce katolických. Ostatní státy, zejména protestantské, bránily se přijetí nového kalendáře proto, že reforma byla spojena s jménem papežovým a přímo bullou papežskou nařizována. Tak trvalo téměř dvě století, než se celý evropský západ sjednotil v počítání ročních dnů.

V zemích habsburských a českých byla sice publikována papežská bulla o novém kalendáři a nařízeno provésti ji, ale nekatolíci se zpěčovali. Starost o to, aby se i kacíři papežskému nařízení podrobili, připadla nunciovi. Že se nový kalendář v českých zemích nezachovává, zjistil Bonomi již na své cestě Moravou a Slezskem. Bránili se mu zde i katoličtí stavové, poukazujíce na to, že taková novota musí býti dříve odhlasována na sněmu. Olomoucký biskup Pavlovský stěžoval si na to císaři, který slíbil, že o kalendáři bude se stavy jednati. Ale Bonomi po příjezdu do Prahy zjistil, že ani v Čechách se nový kalendář nezachovává, ač byl již vyhlášen i patentem císařským, ba že i obě kanceláře, říšská i česká, vrátily se znovu k starému počítání. Nuncius byl tím velmi roztrpčen. Chtěl vynutiti nový kalendář, symbolisující poslední odlesk papežské všemoci v křesťanstvu, stůj co stůj. „Ačkoli kacíři činí mnohé překážky, budou se musiti podrobiti i kdyby pošli" („se crepassero"), píše poněkud nediplomatickou mluvou kardinálu - státnímu sekretáři.

Nezbude prý než aby papež znovu poručil všem katolíkům a zejména kněžím, aby zavedli nový kalendář s nedělí devítníkem (v roce 1584 to byl 29. leden). Při tom by se mohlo poukázati na vydané již nařízení císařské, aniž by však z opatrnosti byla učiněna zmínka o tom, že se novým kalendářem dosud neřídí ani státní úřady. V druhé audienci, kterou měl u císaře 29. listopadu, naléhal Bonomi znovu na vyhlášení kalendáře a 27. prosince oznamuje, že císař nařídil zavedení gregoriánského kalendáře 7. lednem tak, že místo 7. se bude psáti 17. Nunciovi bylo sice nepříjemné, že se nevzal ohled na svátky církevní v oktávu tříkrálovém, ale spokojil se tím jako zlem menším než by bylo nové odsunutí. 14. února 1584 konečně oznamuje, že nový kalendář byl již zaveden a že se zachovává po celých Čechách.

Mnohem větší překážky stavěly se proti zavedení nového kalendáře na Moravě a ve Slezsku. Zejména na Moravě povstal z věci kalendářové nemilý spor mezi biskupem a ostatními zemskými stavy. Dekret o novém kalendáři byl zaslán zemskému hejtmanu a nikoli biskupovi. Stavové na sněmu shromáždění se císařskému nařízení vzepřeli, namítajíce, že způsob, jakým se kalendář nařizuje, je proti zemským svobodám. Mělo prý se o věci jednati nejprve na zemském sněmu. Když biskup Pavlovský prohlásil, že bude kalendář publikovati, povstala proti němu na sněmu pravá bouře. Činěny my výtky, že nedrží slovo a že kdyby nešel v této věci společně se stavy, bylo by to porušením přísahy stavům složené, podle níž má ve všem hájiti jejich privilegií.

Biskup nevěda si v této situaci rady, poslal ihned naschválního posla k nunciovi do Prahy, co má dělat. Bonomi chtěl nejprve zakročiti u císaře, nemoha však hned dosáhnouti slyšení, rozřešil věc diplomaticky sám. Aby dal biskupovi možnost omluviti se před stavy, poslal mu po stejném poslu přísný na oko rozkaz vyhlásiti nový kalendář pod trestem suspense od služeb božích. Rozkaz byl stylisován tak, aby mohl býti v případě nutnosti ukázán stavům. Tajným listem ovšem ujišťoval nuncius Pavlovského, že tohoto trestu nemíní proti němu nikterak použíti. Zároveň dopsal i jesuitskému rektoru Hollerovi, aby biskupovi dodával odvahy a aby oba s klidnou myslí přikročili k publikaci kalendáře, leč snad by z toho hrozilo v zemi povstati nějaké velké pobouření. Mohou prý se při tom dovolávati shodné vůle papežovy i císařovy a mnoha jiných ještě důvodů, jež jim v dopise přímo naznačil.

Než Bonomi si přece ani sám nebyl věcí tak jist, jak naznačoval svým církevním podřízeným. Zdálo se mu téměř nemožno, aby kalendář byl publikován před počátkem postu pro krátkost času a před velkonocemi opět velmi nesnadným pro četné církevní svátky, jež by těžko bylo vynechati. Kdyby se tedy Morava měla shodnouti s Čechami resp. s Římem toho roku ve slavení velkonoc, vznikl by z toho zmatek, za jaký by si ani nuncius netroufal odpovídati. „Vaše Jasnost z toho vidí," postěžoval si kardinálu-státnímu sekretáři, „jak chodí věci v těchto zemích, kde císař není poslouchán ani ve svých dědičných státech." Hůře ještě je v říši, kde nový kalendář dosud není vyhlášen v Sasku ani Braniborsku, ač jej tam nazývají „císařským". Ale konečně — opakuje nuncius — musí jej přijati „i kdyby pošli".

Věc na Moravě byla rozřešena ať náhodou či úmyslně odkladem. Biskup Pavlovský dostal list nunciův už v postě a proto kalendáře nevyhlásil, slibuje, že tak učiní po Navštívení P. Marie (2. července) nebo v oktávě sv. Petra a Pavla. Ale ani k tomu nedošlo, až teprve 4. říjnem, dvě léta po Římu, začalo se také na Moravě počítati podle gregoriánského kalendáře. Bonomi nečinil již Pavlovskému výtek pro nedodržení slíbeného terminu, jsa rád, že nesnadná záležitost byla vůbec vyřízena. Těšil se, že již všechny dědičné státy habsburské přijaly papežský kalendář až na Uhry, které se dosud zpěčují. Proto také nedošlo v Uhrách roku 1584 k sněmování. Preláti přišli na sněm o deset dní dříve, podle nového kalendáře, světští magnáti však přijíti odmítli.

Další informace:

Nahoru