Menu ≡
kalendar.beda.cz

Ottův slovník naučný, heslo Velikonoce

Upravený přepis hesla Velikonoce z Ottova slovníku naučného, sv. XXVI

Velikonoce, veliký svátek křesťanský na památku Kristova vzkříšení. U pohanských Slovanův a Germanů byla to původně slavnost jarní, jíž oslavováno procitnutí přírody ze zimního spánku. Židé v tu dobu konali slavnost přesnic (pésach) na památku vysvobození Isráélitů z Egypta a jídali beránka velikonočního, jenž podle učeni apoštolského představoval J. Krista, usmrceného za hříchy lidu a vysvobozujícího z otroctví hříchu (viz Pascha). Na tuto slavnost církev křesťanská navázala svoje velikonoce, čemuž nasvědčuje pojmenování velikonoc ve mnoha jazycích (v latině, řečtině, ruštině pascha, francouzsky pâque; ale německy Ostern, anglicky easter od germánské bohyně Ostary nebo Eastry), pojídání velikonočního beránka a jiné. O dobu, kdy se mají slaviti velikonoce, byly již ve II. stol. spory. Křesťané původu židovského totiž slavili velikonoce dne 14. nisanu, kdežto křesťané původu pohanského slavili vzkříšení Páně pouze v neděli, a nepadl-li 14. nisan na neděli, slavili velikonoce až v neděli následující. Teprve sněm nikajský roku 325 usnesl se na tom, aby se slavily velikonoce první neděli po jarním úplňku, a připadne-li úplněk sám na neděli, tedy neděli nejblíže příští. (O vypočítávání kruhů velikonočních viz Chronologie, str. 412 a srv. Reguláry a Kalendář, str. 779.) Velikonoce předchází pašijový týden (v. t.) a v něm Zelený čtvrtek, Veliký pátek a Bílá sobota, načež následuje v neděli Boží hod velikonoční s pomlázkou a malovanými vejci a pondělí velikonoční s oblévačkou a jinými zvyky národními, jež všecky odnášejí se k jarnímu procitnutí a omládnuti přírody (viz Kraslice, Krásná Horka, Oblévačka, Pomlázka). Sluší připomenouti, že v Čechách posílávali si o velikonocích darem jeřábky jakožto upomínku na křepelky, kterými Bůh krmil Isráélity na poušti. Velikonoce u lužických Srbů viz Jutry, u Jihoslovanů v. t. str. 331.

Nahoru