Menu ≡
kalendar.beda.cz

Ottův slovník naučný, heslo Beda Venerabilis

Upravený přepis hesla Beda Venerabilis z Ottova slovníku naučného, sv. III

Beda Venerabilis (∗ 674 — † 735 po Kr.), mnich a filosof, jenž spisovatelskou a učitelskou činností svou hlavně zprostředkoval přechod vzdělanosti římskokřesťanské k národům anglogermanským. Neomezuje se toliko na theologii studoval horlivě vědy odborné a výsledek práce mnohaleté uložil v četných spisech nám dochovaných. Povahy astronomické, fysické a geografické je spis jeho De natura rerum, v němž snaží se nauky vědecké, ze starověku dochované, ve shodu uvésti s podáním biblickým následuje při tom hlavně stejnojmenného spisu Isidora Sevillského. Chronologického obsahu je spis De ratione temporum; podává tu pravidla určování časového vycházeje od ustanovení svátků velikonočních, srovnává jména měsíců u jednotlivých národů a uvažuje o rozdělení časovém dle dějinných událostí. Ve připojeném dodatku pod názvem Chronicon rozděluje podlé šesti dnů stvoření celé trvání světa na šest dob, z nichž prvá sahá k potopě světa, druhá po Abrahama, třetí po Davida, čtvrtá k zajetí babylonskému, pátá k narození Kristovu a šestá ku konci světa. K těmto však druží se doba sedmá, počínající prvním mučenníkem Abelem a obsahující věčný klid i nevýslovnou blaženost spravedlivých, a konečně den osmý, v němž po posledním soudu všichni svatí v tělích svých znovu ožijí k životu nesmrtelnému. Ve spise tomto Beda čerpal hlavně z Isidora a Origena. Hlavní dílo Bedovo obsahu dějepisného jsou církevní a politické dějiny Britannie, vydané pod názvem: Historia ecclesiastica gentis Britonum roku 731 o pěti knihách. Dílo rozpadá se ve dvě části, z nichž prvá obsahuje dobu od Caesara po rok 596 a jeví více ráz dovedné kompilace, kdežto část druhá, obsahující dějiny od roku 596—731, vyznačuje se větší soustavností i samostatností, jíž Beda dosáhl tím, že čerpal z pramenů současných s náležitou přesností a dovedností. Láska k pravdě jeví se hlavně v nestrannosti, s jakou i o stranách katolické církvi nepřátelských referuje. Dějiny tyto jsou důležité a prvním pramenem k poznání náboženského i politického vývoje Anglie. Dílo to bylo záhy od krále Alfreda přeloženo do anglosaštiny.

Nejrozsáhlejší byla však exegetická činnost Bedova. Spadá sem 25 spisů jeho. Jsou to buď kommentáře (nejdůležitější kommentář evangelia sv. Lukáše v 6 knihách) nebo homilie nebo výklady jednotlivých nejasných míst Písma. Přidržoval se tu otců církevních (zejména Augustina, Hieronyma, Ambrosia, Řehoře Velkého a Isidora), s oblibou však užíval methody allegorisující, tehdy vůbec rozšířené. Za účelem školským složil i spis grammatický De orthographia a metrický De metricae arte. Po způsobě doby své pěstoval též básnictví a vydal dvě sbírky básní Liber hymnorum a Liber epigrammatum, nám nedochované.

Beda Venerabilis narodil se roku 674 po Kr. poblíž Wearmouthu. Vychování pečlivého dostalo se mu v klášteře města tohoto, v 30. roce udělena mu důstojnost kněžská. Vedlé bohaté činnosti spisovatelské vynikal zvláště jako učitel a kazatel. Sám netoužil nikdy po hodnostech ani po úřadech církevních, ale spokojuje se v křesťanské pokoře klidným zátiším klášterním, oddával se horlivému studiu vědy a Písma. Vynikaje životem ctnostným požíval nadšené lásky spolubratří svých a žáků, z nichž zvláště Euthberht dojemnou nám podal zprávu o blažené smrti jeho. Až do poslední chvíle pracoval za přítomnosti spolubratří svých o překladě evangelia svatého Jana, noci trávil na modlitbách a čtení písma a v pravé křesťanské oddanosti vypustil 26. května roku 735 šlechetného ducha blahořeče Hospodinu. Činnost Bedova, ač nevynikala samostatností a původností, byla blahodárna a zvláště obsáhlostí svou, objímající veškerou tehdejší učenost klášterní a školskou, podivuhodna. Souborná vydání spisů Bedových opatřili Giles (London, 1843) a J. P. Migne, Patrologiae cursus (Paříž, 1850 sv. XC-XCV). Nejlepší spis napsal K. Werner, B. der Ehrwürdige und seine Zeit (Vídeň, 1875).

Nahoru