Menu ≡
kalendar.beda.cz

Den slavení Velikonoc

Velikonoce jsou „pohyblivé“ svátky. Nemají pevné místo, pevné datum v kalendáři jako např. Vánoce. Křesťanské Velikonoce navazují na dlouhou židovskou tradici oslavy záchrany, osvobození židovského národa z egyptského otroctví. Židé počítali čas lunárním způsobem, podle Měsíce a jeho viditelných fází. Měsíční novoluní bylo začátkem měsíce. Měsíc měl obvykle 29 dní. Vysvobození z Egypta se uskutečnilo v měsíci nisanu, kdy pastevecký národ hledal nové jarní pastviny pro ovce. Když se Židé usadili v Palestině, slavili vždy znovu tento „národní“ svátek ve stejné datum. Byli totiž vyvoleným národem a náboženský život a jejich národní dějiny byly zcela úzce spojeny.

Poslední večeře, S. Ušakov
Poslední večeře, S. Ušakov

Starozákonní proroctví, která se vztahovala na Krista jako davidovského Mesiáše, zvlášť proroctví o záchraně z otroctví, z duchovního otroctví hříchu, převedení do „nové země“, se v Kristu dovršila právě v dobu pro vyvolený národ tak důležitou. Kristus dal o Velikonocích této židovské zkušenosti, této památce, duchovní smysl: záchranu z věčné smrti, dar nového, vnitřního, Božího života. A pro křesťany jako nový vyvolený lid Boží byla Kristova smrt a zmrtvýchvstání základní, konstitutivní událostí. Chtěli si tuto souvislost a kontinuitu s událostmi ve Starém zákoně zachovat. Proto slavili křesťanské Velikonoce ve stejnou dobu.

Mimo Palestinu se ale užívalo solární počítání času, podle pohybů Slunce. A proto, když se začaly slavit Vánoce, neměly samozřejmě s židovským způsobem počítáním času nic společného a jejich slavení bylo stanoveno na římskou slavnost slunovratu, boha „Solis invicti“. A to byl osmý den před prvním lednem, který se nazýval „calendae“. Proto se v nejstarších křesťanských pramenech o datu oslavy narození Ježíše Krista říká: „ante diem octavum calendas ianuarias“. A proto zůstala oslava narození Ježíše Krista pevným, nepohyblivým dnem.

Den slavení Velikonoc, velikonoční neděle zmrtvýchvstání se vypočítával vždy na neděli po prvním jarním úplňku, po 21. březnu. Tak to počítají všichni křesťané. Po II. vatikánském koncilu byly z katolické strany snahy stanovit slavení Velikonoc na pevné datum, někdy v březnu. Bohužel tyto snahy narazily na jasné „ne“ pravoslavných církví.

A proč tedy, když se datum Velikonoc vypočítává podle stejné skutečnosti, prvního jarního úplňku, je datum slavení u většiny křesťanských církví odlišné od slavení pravoslavného? Celá věc spočívá v tom, že v kalendáři Gaia Julia Ceasara z 1. stol. př. Kristem, který solární počítání uspořádal, narůstala chyba tím, že se kalendář zpožďoval za Sluncem. V 16. stol. se papež Řehoř XIII. rozhodl po konzultacích s astronomy tuto chybu napravit. A tak roku 1582 po 4. říjnu nastoupil hned 15. říjen. Tak se stalo vypočítávání data velikonoc přesnější. Církev pravoslavná toto „papežské“ rozhodnutí nepřijala a dodneška zůstala při časové chybě, která stále narůstá. Proto slaví Velikonoce se zpožděním i proti židovskému Pesachu.

S laskavým svolením převzato z www.kardinal.cz.

Další informace:

Nahoru