Dějiny francouzské revoluce, o kalendáři

Pokud se týče nového kalendáře, můžeme říci zde spíše než jinde, že hloubavým lidem dávno napadly nerovnosti a nesrovnalosti starého kalendáře a že nový byl dávno již jakoby stanoven. Atheista Maréchal navrhnul skorem před desíti lety nový kalendář, alespoň prostý pověr; v nedostatku nějakého lepšího přijala by pařížská městská rada nyní ten: v každém případě, mějme si tento Maréchalův nebo nějaký lepší — teď, kdy nastala nová éra. Více než jednou byly za tím účelem posílány petice; a skutečně po celý minulý rok datovaly již všechny veřejné korporace, žurnalisté a vlastencové vůbec Prvý rok Republiky. Věc není bez obtíží. Ale ujal se jí Konvent, a Romme, jak pravíme, o ní uvažoval; nebudeme míti Maréchalův nový kalendář, ale lepší nový Rommův a svůj. Romme, za pomoci Mongea, Lagrange a jiných, opatří mathematickou část; Fabre d’Eglantine poetickou nomenclaturu: a tak dne 5. října 1793 vydají po značné námaze tento svůj nový republikánský kalendář, úplně hotový; a po zákonitém povoleni uvedou ho v činnost.

Čtyři stejné roční časy, dvanáct stejných měsíců, každý po třiceti dnech; to je tři sta šedesát dní; pět lichých dnů zbývá к disposici. Z těchto pěti zbytečných dnů učiníme svátky a pojmenujeme je pěti Sanseulottidy, anebo dny bez kalhot. Svátek genia; svátek práce; činu; odměn; mínění: to je pět Sansculottid. Tím je doplněn veliký kruh roku; jen každý čtvrtý rok, v bývalém roce přestupném, zavedeme šestý Sansculottid a pojmenujeme svátkem Revoluce. Co pak se týče začátečního dne, který působí obtíže, není-li jednou z nejšťastnějších náhod, že sama republika začala dne 21. září, právě v den podzimní rovnodennosti? O podzimní rovnodennosti o půlnoci dle pařížského poledníku, v roce druhdy 1792 po Kristu; — od této chvíle začne se počítati nová éra. Vendémiaire, Brumaire, Frimaire, to jest jako bychom řekli měsíc Vinobraní, Mlhavý, Mrazivý; to jsou naše tři podzimní měsíce. Nivose, Pluviose, Ventose, čili Sněživý, Deštivý, Větrný tvoří naši zimní roční dobu. Germinal, Floréal, Prairial, čili měsíce Poupat, Květu, Lučin, jsou naše jarní doba. Messidor, Thermidor, Fructidor, to jest (dor znamená řecky dar) měsíc Žně, Vedra a Ovoce, jsou republikánským létem. Těchto dvanáct rozděluje jednoduchým způsobem republikánský rok. Co pak se týče podrobnějších rozdělení, odvažme se pojednou na smělý tah; vezměme svůj decimální systém a na místě prastarého týdnu či sedmidenní učiňme desítidenní či dekádu, — ne bez výsledku. Jsou tedy tři dekády v každém měsíci, což je velice pravidelné, a dekáda neboli desátý den bude vždy „dnem odpočinku“. A křesťanský sabath v tomto případě? Nechť se stará sám o sebe!

To je, v krátce, nový kalendář Konventu a Rommeův, vypočítaný dle poledníku pařížského a dle evangelia Jean-Jacquesova; pro dnešního čtenáře francouzské historie jeden z jevů ne nejméně skličujících; — neboť mate duši samými Messidory a Prairialy, až je konečně člověk nucen v sebeobraně sestaviti si jakýsi základní rozvrh, neboli vzorec převodů z nového letopočtu na starý a míti ho vedle sebe. Takovýto základní rozvrh, skorém opotřebovaný v našich službách, který však dosud je možno číst i tisknout, podáme teď čtenáři v poznámce. Vtisklť se Rommeův kalendář hluboce v tento oddíl doby tak mnohými časopisy, memoiry a veřejnými akty; nová éra, která trvá více než dvanáct let, není k zavržení. Nechť si tedy čtenář kdekoli toho bude třeba, vypomůže tímto základním rozvrhem z nového letopočtu ve starý, zvaný také „otrocký letopočet, stile-esklave“, — my, na těchto stránkách budeme, jak dalece možno, používati jen tohoto posledního.

Tak, s novou slavností kopí a novou érou nebo novým kalendářem přijala Francie svou novou konstituci: nejdemokratičtější konstituci, jaká kdy byla na papíře napsána. Jak se osvědčí v praksi? Vlastenecké deputace naléhají občas na její použití; aby byla uvedena do proudu. Stále se to však zdá ne jistým, pro tu chvíli nevhodným. Až, za několik týdnů, oznamuje Salut Public pomocí orgánu Saint-Justova, že za stávajících poměrů je stav Francie revoluční a že její vláda musí být revoluční „až do míru“! Pouze tedy na papíře a jakožto naděje je této ubohé nové konstituci existovati; v kteréžto podobě ji můžeme spatřovati ležící, s nekonečnými jinými věcmi — v limbu blíže měsíce. Dále než na papír se nikdy nedostala a nedostane.